Black Ivory Coffee. Černá slonovina. Káva, která projde trávicím traktem slona a nakonec se ocitne v hromádce exkrementů. Z nich je lidskou rukou posbírána a následně promyta, aby se mohla vydat na klasickou kávovou cestu směrem do místní pražírny a k finálnímu konzumentovi. Takto si to vymyslel pán jménem Blake Dinkin.
„V roce 2003 jsem v Etiopii pracoval s cibetkami, ale cibetková káva v té době nebyla natolik komercializovaná jako dnes,“ uvedl Dinkin v rozhovoru pro Bangkok Post. „Po roce jsem však začal mít problémy týkající se etiky. Klece, ve kterých se cibetky nacházely (více o cibetkové kávě najdete ZDE), byly hrůzostrašné a kromě toho právě propukl SARS. Začal jsem se tedy rozhlížet po jiných afrických zvířatech.“
„Zkoumal jsem nosorožce, hrochy, žirafy, až jsem se doslechl o tom, jak v období sucha vyjdou z lesů sloni a začnou svou invazi na kávové plantáže. Ty jsou totiž zavlažované. Nuže a sloni pochopitelně nejsou zrovna nejzdvořilejší; vytrhnou celý strom, případně keř. Nazlobení farmáři je proto začali zabíjet. Tento konflikt lidí a slonů se dostal na titulky novin a právě tehdy mi došlo, že sloni konzumují kávu a toto by mohlo být poměrně jednoduché.“
Kanaďan dále vysvětloval: „Když káva dozrává, zrodí se třešeň, která je poměrně sladká. Ne natolik sladká jako klasická třešeň, ale dost sladká. Slony tato sladkost přiláká. Já pro ně kávové třešně mixuji s jiným jídlem, protože jim chci dopřát vyšší nutriční hodnotu. Chci jim dopřát dobrou chuť, takže do směsi přidávám i dražší jídla, ke kterým by se jinak nedostaly.“
Dinkin se mezitím přestěhoval do Thajska a právě tam, v části Surin, produkuje „černou slonovinu“. Jde o chudou část Thajska, kde majitelé slonů nemají na to, aby svá zvířata dobře živili. Dávají jim nanejvýš trávu, ale nedostanou se k nim banány, tamarindy či rýže. Sloni si na tomto všem umí pochutnat a když se mezi to přimíchá káva, pro podnikatele je to ideální. Sám rád zdůrazňuje, že pro ně vybírá jen čerstvé třešně nejvyšší kvality.
„Jsem jediný člověk na světě, který vyrábí takovou kávu,“ mluvil dále Blake Dinkin. „Většina lidí si myslí, že všechno je to jednoduchý proces. Mají pocit, že slonům dáme kávu, která potom vyjde ven, umyjeme ji a hotovo. Mně však nalezení přesného postupu tohoto procesu trvalo deset let. Pokud totiž člověk neví, co dělá, tak káva bude chutnat přesně tak, jak byste si mohli myslet… Všechno je důležité, počínaje tím, jaké kávové třešně je třeba využívat, jaké jídlo je třeba slonům dávat, jak to potom je třeba umývat, s jakými bylinami to propojit. Všechno je součástí procesu, jen takto se to dá zvládnout správně. S Black Ivory Coffee pocítíte značný rozdíl, protože za tím vším je skutečná věda.“
Ale proč je „černá slonovina“ až tak drahá? Jeden kilogram se na oficiální stránce prodává za 2 000 amerických dolarů! „Je to nejvzácnější káva na světě,“ odvětil její autor. „Vyrábím jen 120 kilogramů, kvůli čemuž jsou výrobní a marketingové náklady, ale i náklady na balení, mnohem vyšší. Všechno je to totiž v tak malém množství.“
„Když něčeho vyrábíte jen sto kilogramů a ne tisíc, tak účetní náklady na jednotku budou jednoduše mnohem vyšší. A na to, abychom vyrobili jeden kilogram Black Ivory Coffee, potřebujeme 33 kilogramů kávy. Pokud se slon mezitím rozhodne, že si půjde zaplavat, tak o kávu přijdeme. Mnoho slonů navíc kávu žvýkáním znehodnotí a prasklá zrnka už není možné použít. Máme tedy mnohem vyšší ztráty než běžní producenti kávy.“
Blake Dinkin chce, aby si lidé jeho kávu užili, a proto ji dodává například do špičkových hotelů, ale chce ji prosadit i v top michelinských restauracích. Člověk si má odpočinout, uvolnit se, odložit mobil a vychutnávat si jeho produkt. „V tomto směru umí černá slonovina vhodně doplnit michelinské restaurace; ještě navýší nabízený zážitek a pokračuje stejnou trajektorií, na jakou konzumenti nastoupili díky chuti jídla a ukázkovým službám. V běžných kavárnách je většinou všechno unáhlené a z mého pohledu dává smysl, že v takovémto prostředí se vyskytovat nechci.“
Při všech zmíněných informacích se určitě nabízí i otázka, proč podnikatel nezůstal na africké půdě. Proč se přestěhoval do Thajska? „V Africe žije většina slonů divoce,“ odpověděl. „A Etiopie je sice domovem kávy jako takové, ale sloni tam nežijí vůbec. Právě v tom byl problém. Obával jsem se bezpečnosti. Když jsem se potom začal orientovat na Asii, vyhledal jsem si zemi, která pěstuje Arabicu. Arabica je totiž nadřazená Robustě.“
Dinkin se nejprve přesunul do Indonésie, ale tam se mu zacházení se slony příliš nelíbilo. „Chtěl jsem pracovat někde, kde se ke slonům přistupuje eticky. A navíc někde, kde jich je dostatek na to, abych je uměl využít pro produkci. No a kromě toho jsem potřeboval i zemi s dobrou kávou… zkusil jsem Srí Lanku, ale tam kvalita kávy nebyla zrovna nejlepší. To samé platilo i o Myanmaru a Laosu. Všechny tyto faktory mě v konečném důsledku přinutily vybrat si Thajsko.“
V Thajsku dostal k dispozici stoprocentní Arabicu, ale ani s tím se nespokojil. Vhodnou kávu začal vybírat i podle původu, podle nadmořské výšky, ve které byla vypěstována, dokonce i podle velikosti a zvažoval i mnoho dalších faktorů. Jen takto se prý dokázal dopracovat k nejvyšší kvalitě.
Kromě toho všeho je přesvědčen, že jeho sloni jsou spokojení. „Na rozdíl od cibetky váží slon 1 500 až 2 000 kilogramů. Pokud něco nechce jíst, tak vám to jídlo vyplivne i rovnou do obličeje. A určitě vám nedovolí vložit mu něco do úst. Násilím je tedy nenakrmíte… Já sám chci jen jednu věc: aby byli sloni slony a aby dělali to, v čem jsou dobří. Aby jedli. Každodenně snědí takové množství potravy, které se rovná deseti procentům jejich váhy.“
Skutečnost, že Blake Dinkin slonům zajišťuje jen přibližně jedno procento objemu jejich potravy, vyznívá možná překvapivě, ale takto to je. Toto procento je však dostatečně výživné a majitelé slonů by si takovou potravu většinou ani nemohli dovolit.
„Moje filozofie je taková, že jim zajišťuji jedno procento celkové stravy. Ne každý den a ne po celý rok. Každý den jim však zabalím ‚oběd‘ a jejich rodinám dám sadu kvalitní kávy kombinované s určitým množstvím jejich oblíbeného jídla. Příjem stravy následně kontroluji. Každého slona znám a vím, kolik mu toho dávám. Proto vím, kolik toho následně dostanu a denně to monitoruji,“ dodal Dinkin.
Nuže a my rádi dodáváme, že mnoho dalších zajímavých informací o Black Ivory Coffee najdete na stránce blackivorycoffee.com, případně v níže přiloženém videu.
