Cibetková káva, respektive Kopi Luwak (místní označení pro kávu a cibetku). Dlouhodobě považována za nejexkluzivnější kávu světa, ke které se dostane jen smetánka. Celý její příběh však zdaleka není tak růžový a noblesní, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Jak se svět ke cibetkové kávě vůbec dostal?
Legenda hovoří o tom, že cibetková káva byla v Indonésii „objevena“ během holandského kolonialismu. V tomto období měli místní farmáři a zaměstnanci plantáží zakázáno sbírat úrodu kávy pro vlastní potřebu; vše brali kolonialisté, kteří kávu vyváželi a dobře na ní vydělávali.
Domácí obyvatelé tedy zůstali bez kávy, avšak ne nadlouho. Všimli si, že malá místní šelma, zvaná cibetka, plody kávovníku ráda konzumuje a sbírat její exkrementy už přece zakázané nebylo. Nestrávené kusy kávy Indonésané umyli a přišli na to, že chutnají výborně.
Jak cibetková káva vzniká?
Jde hlavně o to, že kávová zrna žaludeční kyselina nestráví a proto je tělo vyloučí. Podobné je to jinak i se semeny většiny druhů ovoce, které zůstanou po průchodu trávicím traktem taktéž nepoškozené a po vyloučení z těla se vlastně automaticky „přihnojí“. Příroda si to zařídila po svém.
Vraťme se však do historie: cibetky konzumovaly jen dozrálé a nejkvalitnější plody (přirozeně selektovaly to nej, co na kávovnících našly), které se vlivem žaludečních kyselin očistily od vnějšího obalu (dužiny) a zůstalo po nich holé kávové zrnko.
Jeho sběr probíhal dvěma způsoby, jednak selektivním výběrem a jednak promýváním. Ve vyprodukovaném exkrementu bylo zrn jen několik (aktuální fotografie, na kterých vidíte celé soubory zrn slepených ještě v tvaru střeva, jen potvrzují celkem odlišnou formu „výroby“).
Velké množství cibetkové kávy je „fake“
Dnes to už tak pozitivní ani náhodou není. Káva Kopi Luwak, která je na celém světě považována za nejvyšší možný luxus, je hromadně distribuována k bohatým lidem ze všech koutů zeměkoule, přičemž ti ani nevědí, že až 80 procent celkového prodeje je „fake“. Na trh tedy jde káva, která cibetku ani neviděla, natož aby jí prošla.
Cibetky jsou malá zvířata vážící jen pár kilogramů a káva je jen jednou ze složek jejich jídelníčku, takže jí moc nesnědí. I proto se obchodníci snažili najít „modernější“ metody produkce této honosné pochoutky.
Cibetky jako oběť tvrdého byznysu
Nebude se to číst dobře, ale cibetky proto jednoduše zavřeli do klecí, nechali je vyhladovět a počkali si na okamžik, kdy pro ně budou dobré i kávové zrna. Ty pak pochopitelně snědly a následně i vyloučily, takže byznysmeni si přišli na své.
Pokud by cibetky přece jen chuť neměly, zrna se do nich natlačí jako do hus… věřte nebo ne, právě takto se to dnes dělá. Slídit po cibetkách ve volné přírodě a přebírat jejich rozmanitý trus by totiž vůbec nebylo efektivní.
Cibetky jsou plaché a samotářské tvory, takže v klecích ve společnosti s ostatními soukmenovci se vůbec nemají dobře. Nemají ani pestrou stravu, takže to, co vyprodukují, se ani náhodou nepřibližuje tomu, co by to mělo být.
No a každý zákazník, který za kilogram „skutečné“ cibetkové kávy zaplatí horibilní peníze, v konečném důsledku podporuje tento často krutý chov.
Káva „produkovaná“ zvířaty? Děkuji, nechci!
A aby toho nebylo málo, šikovní obchodníci z celého světa přišli i na jiné podobné způsoby produkce kvalitní kávy. Jedna z nejdražších se jmenuje „Black Ivory“ (černá slonovina) a prochází trávicím traktem slona. Podobně však byly „zneužity“ i opice, některé druhy ptáků a mnozí další zástupci říše zvířat.
Náš tip: neskočte na marketingové triky jako cibetková káva – klikněte ZDE a zobrazí se vám slevové kódy do řemeslných pražíren kávy.
