Cibetková káva (kopi luwak) už v Blogu o kávě dostala prostor. Napsali jsme o ní pár článků, které vyzněly dost pochmurně. Tento produkt totiž nemá zrovna nejlepší pověst a i když jde o luxusní a mimořádně drahou kávu, říká se o tom, že cibetky jsou při její „výrobě“ týrané. Dokonce jsme psali o svědectví, že v klecích našli zubožené cibetky, které trpěly sebepoškozováním.
Nám se ale podařilo spojit s Čechem, respektive Moravanem, Milanem Blahou, který několik takových farem viděl na vlastní oči a podle něj to není vůbec nic špatného a tragického.
Rodák z Moravské Třebové působil celých sedmnáct let na Slovensku, věnoval se geologii a později začal podnikat s prodejem šperků z přírodních kamenů. Když svoje podnikání rozšířil o suvenýry, vycestoval pro ně i do Asie. Stalo se tak před přibližně dvaceti lety a díky návštěvám zemí jako Hong Kong, Thajsko, Kambodža či Barma poznal i kávovníkové plantáže. Tak nějak to všechno začalo.
Laos, Bolaven Plateau, pumy a miny
„Manželčin otec je z Laosu a bydlí na východě Thajska,“ prozradil Milan Blaha v rozhovoru pro Blog o kávě s dodatkem, že když s manželkou před přibližně sedmnácti lety cestoval do laoského města Pakse, doprovázel ho tamější průvodce „pan Khamson“.
„Jezdili jsme s ním po Bolaven Plateau (náhorní plošina nacházející se přibližně 1 200 metrů nad mořem, která má rozlohu okolo 10 000 km², pozn. autora), která byla před vietnamskou válkou proslavená pěstováním kávy. Bohužel i tudy vedla Ho Či Minova cesta a Američané tuto oblast proto intenzivně bombardovali. Lidé utekli, lesy i plantáže byly zničené.“
Levné pozemky a začátek kávového dobrodružství
Dvojice Blaha-Khamson v té době diskutovala o tom, že asi by bylo ideální nakoupit pozemky a začít pěstovat kávu. „Pozemky byly levné, ale měly problém: byly plné nevybuchlých pum. Nakonec na nejvýše položených místech přece jen nakoupil pozemky o rozloze přibližně 1 x 2 kilometry s množstvím kráterů po bombách, ale i s nevybuchlými bombami. V Laosu ale naštěstí začala působit mezinárodní organizace zabývající se odminováním a jako jedny z prvních pozemků byly vyčištěny i pozemky pana Khamsona.“
„Postupně je zkultivoval a zasadil 50 000 rostlin kávovníku,“ ozřejmil M. Blaha, který se takto dostal k laoské kávě. Zachutnala mu, doslova si ji nemůže vynachválit: „Jeho postupy jsou zásadně organické a nikdy nepoužil ani gram chemie. Dodržuje i principy fairtrade a na jeho plantážích dozrává jedna z nejlepších laoských káv arabica-tipica, která se prodává pod značkou Mystic Mountain Coffee.“
Cibetková káva: První setkání
V tomto regionu se náš respondent dostal i k cibetkové kávě, i když chov cibetek je v této oblasti podle něj spíš raritou. „Poprvé jsem ji ochutnal právě v Laosu, a to v Paksone v Bolaven Plateau. Je třeba říct, že byla jiná, bez kyselinky i bez cukru se sladkými tóny a čokoládovým nádechem.“
„Našel jsem i chovatele cibetek a velmi dlouho jsme se bavili o jeho chovu. Právě tady se zrodil můj zájem o tento druh kávy, kterou jsem už dovezl i do České republiky a i aktuálně mám určité množství určené na ochutnávky a předváděcí akce. Dovezl jsem už několik vzorků z Laosu, Kambodže, Thajska, Vietnamu a Indonésie.“
Jak vypadají cibetkové farmy?
Pan Blaha navštívil dohromady tři farmy s cibetkami, kde se produkuje cibetková káva. Dvě v Laosu a jednu v Kambodži. Je to skutečně tak zlé, jak se říká? „Cibetky se chovají většinou odděleně,“ odpověděl na námi položenou otázku. „Mají klece o velikosti od 2 do 10 m², všechny zakryté proti možné nepřízni počasí. U některých zvířat jsem viděl dokonce i vztah k chovateli, protože přišly na zavolání a nechaly se poškrábat.“
„Určitě, že jejich život by mohl být i lepší, ale neviděl jsem žádné poraněné ani podvyživené zvířata. A nejsou zrovna levné, protože na trhu v Jakartě se prodávají v přepočtu za 5 000 Kč (okolo 184 eur, pozn. autora). Sotva by se k nim tedy někdo choval zle.“
Naše slepice žijí hůř než laoské cibetky
Proto bychom prý neměli předčasně soudit. Cibetková káva nemusí být automaticky něco špatného. Zvířata se v zajetí sice nikdy nemají tak dobře jako ve volné přírodě, avšak u nás chováme drůbež, ale například i prasata či krávy taky v pochybných podmínkách. Velká část populace to přitom akceptuje.
„Pokud to smím porovnat, tak vám povím, že cibetky mají na farmách lepší život, než naše slepice v klecovém chovu. Já jsem na farmě viděl maximálně třicet zvířat, ale na druhé straně nevím, jak velké farmy jsou v Indonésii, která produkuje nejvíc cibetkové kávy.“
Je cibetková káva o napchávání cibetek?
Některé příběhy hovoří o tom, že cibetky „normální stravu“ ani nedostávají a farmáři jim dávají jen kávové třešně. Prý jim jde jen o to, aby jich snědly co nejvíc a aby jich tím pádem co nejvíc prošlo jejich trávicím ústrojím. Když jsme se pana Blahy na tyto věci přímo zeptali, zůstal překvapený. Takto to podle něj určitě není.
„Cibetka si dá jen čerstvé kávové třešně, takže v Laosu je konzumuje od listopadu do ledna. Každý druhý den potřebuje dostat naservírované měkké ovoce, tedy avokádo a banány, aby se mohla dobře vyprázdnit. Musí mít režim jako ve volné přírodě a během devíti ‚neproduktivních‘ měsíců se o ně třeba dobře starat, protože to nebyla malá investice. Tehdy kávové třešně ani nejsou, takže je nekonzumuje vůbec.“
„Na závěr bych chtěl doplnit, že nikomu nechci a ani nebudu brát jeho názor na chov cibetek a ani na to, co je dobré a co není. Situaci je ale potřeba hlavně znát a díky tomu si vytvořit vlastní názor,“ dodal Milan Blaha pro Blog o kávě.
