Pražírny kávy se rády pyšní tím, že některé kávy si zakoupily formou „direct trade“. V překladu jde o jakýsi „přímý obchod“, což znamená, že pražírny nakupují kávu přímo od farmářů a zpracovatelů, tedy bez zprostředkovatelů. A namísto anonymního nákupu od prostředníka (importéra) tak vzniká přímý vztah mezi producentem a pražírnou.
Výsledkem je většinou vyšší kvalita kávy, férovější odměny pro farmáře a rovněž tak vyšší transparentnost v celém řetězci. Direct trade navíc není jen o obchodu; je to přístup založený na důvěře, partnerství a zodpovědnosti. Avšak i když toto všechno vyzní velmi pěkně a lákavě, není to tak jednoduché.
Direct trade totiž není procházka růžovou zahradou a má i svá úskalí. Z pohledu farmářů a zpracovatelů kávy je mnohokrát lepší řešit export kávy přes zprostředkovatele. Tato třetí strana sice k finální ceně kávy něco přirazí a do určité míry ji možná předraží, ale odvede důležitou práci.
V rozhovoru pro Blog o kávě prozradil více slovenský farmář a zpracovatel kávy působící ve Vietnamu, Marián Takáč ze Zanya Coffee.
Obecně se říká, že „direct trade“ obchodování je nejrozumnější a nejlepší. Ale je to skutečně tak?
Ano i ne. Stále se dá říct, že pokud chceš dostat maximální hodnotu co nejblíže k farmáři/producentovi, tak platí, že direct trade forma je nejlepší. Avšak, samozřejmě, nastává problém například s velikostí zásilky. I větší pražírny jen velmi těžko dokážou objednat celý kontejner, do kterého se vejde 19,2 tuny (320 × 60 kg pytel), protože taková forma přepravy je nejefektivnější. Jedná se o FCL (full container load).
Jakmile se bavíme o jakémkoli menším množství, tak se jedná o LCL (less than container load), čili prakticky si pronajímáš místo v kontejneru, kde můžou být i úplně jiné produkty a komodity. V takovém případě samozřejmě je třeba zajistit, aby takový menší náklad nekontaminoval nebo nebyl kontaminován tím ostatním, co se v kontejneru nachází.
Čili v takovémto případě je potřebné všechno poslat na lodní port, kde se tento kontejner naloží a proběhne takzvaná fumigace, fytosanitární test. Pokud se jedná o celý kontejner, tak ho můžou poslat tobě do skladu, všechno si naložíš sám, víš přesně, co v něm je, a všechno se stává jednodušším.
Existují pro tebe jako producenta i jiné nevýhody, na které narážíš v případě odesílání menšího množství kávy?
Je hodně menších pražíren, které by chtěly vzít jen pár pytlů kávy, případně paletu, ale pro producenta/farmáře to takto není příliš optimální. Ať prodá pár pytlů nebo celý kontejner, tak všechny exportní papírování jsou stejné. A to je dost problém. Z hlediska producenta se tedy celá kávová hra začíná právě ve chvíli, kdy dokáže naplnit celý kontejner. Dokud to nedokáže, tak to z jeho pohledu není příliš efektivní.
Častokrát by se menší množství úplně napřímo vyplatily asi jen pro dražší loty, ale víceméně i tehdy platí, že pokud by se to všechno nějakým způsobem skonsolidovalo – klidně i s jinými kávami, či dokonce exportéry nebo producenty – bylo by to daleko efektivnější a levnější. A to jak pro producenta, tak i pro cílového zákazníka.
Je s importéry, respektive velkoobchodníky se zelenou kávou, spojená i nějaká finanční výhoda?
Importéři hrají obrovskou roli hlavně v možnosti předfinancování sklizňové sezóny – samozřejmě v tom případě, pokud už mezi stranami funguje důvěra a zaběhnuté vztahy. Představte si to takto: producent musí mít kapitál na vypěstování třešní, zaplacení sběračů, lidí pracujících v mokrém i suchém mlýně, na vybudování stanice a celé infrastruktury, ale i na kamiony nebo traktory, které svážejí třešně. K tomu je třeba připočítat i mnoho dalších nákladů, které se vynakládají klidně i půl roku.
Potom je třeba všechno naložit na loď, která je na moři klidně i 45 dní, následuje celnice, převoz do vnitrozemí a podobně. Než dojde k vyplacení celého kontraktu, tak v případě formy direct trade to může klidně trvat i devět měsíců od okamžiku, kdy se začala sklizňová sezóna. Pro producenta/farmáře je to takto velmi drahé.
Importéři jsou tedy finančně silnější a toto všechno umí nějak zastřešit?
Importéři mají přístup ke kapitálu a kreditu. Proběhnout to potom může například tak, že už před sezónou se uzavře kontrakt na plný kontejner. Hned při uzavření kontraktu se vyplatí 30 až 50 procent z celkové sumy a když se kontejner naloží na loď, tak se vyplatí zbytek.
Když je káva na lodi, producent/farmář mají hotovo a zodpovědnost přechází na importéra. Ten už potom řeší platbu přepravy, pojištění a všechny další náležitosti s importem. Producent kávy má v případě takového prodeje vlastně ještě před sezónou jistotu, že bude mít poptávku na 20 tun kávy a dá mu to potřebný kapitál na to, aby realizoval všechny náklady spojené s produkcí.
Teoreticky by si takto celý kontejner mohla předobjednat i některá pražírna, ne?
Ano, ale jen teoreticky. Jen málokterý pražič by si mohl dovolit dopředu objednat kontejner a na šest až devět měsíců si zablokovat finance za 20 tun kávy. Toto je přesně úloha importéra a i proto jsou importéři důležití.
Můžou však vzniknout i problematické situace. Například s importérem před sezónou uzavřeme kontrakt a následně přijde prudký nárůst cen, jak jsme to viděli poslední dva roky. Pro producenta/farmáře je to potom problém: kontrakt musí naplnit a v podstatě tak prodělá.
Importéři však mají smysl. Jejich úloha spočívá i v tom, že mají například tým lidí, kteří cestují do země původu kávy, můžou pomáhat se vzděláváním farmářů, případně s mašinérií ve zpracovatelských stanicích nebo s infrastrukturou.
A importér je v neposlední řadě častokrát ten, co bude rozesílat vzorky, organizovat cuppingy po pražírnách, cestovat a prezentovat kávu po krajině nebo klidně i po celém kontinentě. Takto samozřejmě přispívá i k rozšíření povědomí o daném pěstitelském regionu, farmě či producentovi – a to u obrovského množství pražičů.
Ty prodáváš kávu i jako direct trade nebo jen prostřednictvím importéra?
Naším prvotním, a možná i trochu příliš ideálním, cílem bylo eliminovat všechny mezičlánky a naplnit si na Slovensko vlastní kontejner. To se nám podařilo až po šesti sezónách – minulý rok poprvé, když k nám na Slovensko přišlo 15 tun. Doufám, že toho roku se nám to podaří naplnit ještě víc.
Naše situace je poměrně specifická. Ve Vietnamu jsme exportérem jako Zanya Company Limited a na Slovensku importérem jako Zanya s.r.o. – v této firmě jsou kromě mě a bratra ještě dva společníci. Ve světě kávy taková situace není velmi běžná, protože kávu takto prodávám prakticky sám sobě. Je to tedy asi nejvíc „direct“ situace, jaká může nastat.
Následně jsme schopni po celé Evropě rozesílat klidně i jeden pytel, případně pár kilogramů, a takto se zavděčit i menším pražírnám. A ze slovenské firmy nám na předfinancování sklizňové sezóny přichází i část kapitálu.
Po letech jsem si však uvědomil i úskalí tohoto systému – reálně se to možná dá takto řešit s jedním nebo dvěma kontejnery, ale pokud ti při prodeji importérovi zacinkají všechny peníze hned, jak naložíš kontejner na loď, tak je to velmi výhodné. Při našem zamýšleném modelu si totiž kávu musíme v Evropě ještě i prodat, což při mé vzdálenosti 10 000 kilometrů od dění není velmi jednoduché.
Jsem však velmi vděčný skvělým vztahům, které jsme si vybudovali s mnoha slovenskými, českými, ale i evropskými pražiči. S většinou se známe osobně.
Jakou část produkce posíláš do Evropy?
Letos to vypadá tak, že polovina celé produkce půjde do EU a polovina zůstává buď ve Vietnamu, nebo v jiných asijských zemích, kde jsme letos zaznamenali obrovský nárůst poptávky. V budoucnosti bychom se na tyto trhy rádi více soustředili, protože v rámci logistiky je to častokrát mnohem jednodušší.
Jaký podíl produkce bude direct trade?
Pokud bych to měl vyjádřit v procentech, tak letos asi 75–80 % produkce bude „direct trade“ a zbylých 20–25 % půjde přes importéry. Ale myslím, že toto je víceméně unikátní situace, protože jedním z našich hlavních cílů je rozšiřovat povědomí o tom, že Vietnam není jen o komoditní kávě, ale má i vysoce kvalitní produkci.
Dáváme si tedy záležet na tom, abychom neprodali všechno jen jednomu velkému zákazníkovi, ale produkci rozdělujeme pro co možná nejvíc lidí. Jsme však velmi maličká ryba. Pokud bychom v budoucnosti produkci neustále zvyšovali, tak by se procenta překlápěla čím dál víc na stranu importérů. Jinak by se to z hlediska cash-flow, skladování, distribuce a logistiky zvládalo jen velmi těžko.
Náš tip: zasloužíte si pít kvalitní kávu – klikněte ZDE a zobrazí se vám aktuální slevové kódy do řemeslných pražíren kávy.
