Uvědomělí milovníci kávy hledají kvalitu ve všech krocích kávového řetězce. Nejednou jsme zmiňovali, že kvalitní by mělo být její pěstování, sběr či zpracování, kvalitní by mělo být pražení i samotná příprava kávy. Kvalitu však můžeme vnést i do posledního kroku tohoto řetězce, do konzumace kávy. Co říká etiketa o pití kávy?
S otázkami týkajícími se této záležitosti jsme oslovili Lucii Sandrin Breznayovou, která je známá také jako Madame Etiquette (na Instagramu @madametiketa). Etiketu má v malíčku a ochotně se podělila o své znalosti.
Jaká jsou základní pravidla týkající se etikety při pití kávy?
„Káva se servíruje v šálku, který je vždy položen na podšálku. Při servírování kávy je třeba dávat pozor na to, aby se nevylila na vnější okraj šálku, případně na podšálek. K uchopení šálku slouží výhradně ouško, přičemž ouško šálku je v poloze hodinových ručiček ukazujících tři hodiny nebo půl čtvrté.“
Jak je to s lžičkou? K espressu ji dostaneme, ale můžeme ji vkládat do úst, případně olizovat?
„Ne, lžičku na espresso, jakoukoli jinou kávu nebo čaj po zamíchání nedáváme do úst, abychom ji zbavili posledních kapek. V tomto případě se lžička používá jen na zamíchání tekutiny, protože ta se pije a nekonzumuje lžičkou. Ani lžička, která se použije na zamíchání cukru nebo smetany, se nikdy neolizuje a je položena na podšálku v horní části, rovnoběžně s ouškem šálku.“
Existují kávové nápoje, u kterých by to teoreticky bylo dovoleno? Známe například espresso affogato, které se podává se zmrzlinou.
„Kávové nápoje jsou tekutiny, a proto se pijí, ne ‚vyjídají‘ lžičkou. Pokud se v některých nápojích nacházejí i kousky něčeho tuhého, tehdy je možné použít i lžičku na jedení. Například u zmiňovaného espressa affogato. U kávy se zmrzlinou lze lžičku na její snědení použít úplně bez problémů.“
A co takové cappuccino?
„Nejelegantnější způsob, jak ho vypít a nevytvořit si pod nosem bílé vousy, je nejprve pěnu pořádně promíchat, aby trochu klesla. Při prvních doušcích si pak jednoduše musíte dávat pozor. I když vás to velmi láká, lžičkou byste pěnu vyjídat neměli. Ale doma, při snídani, když vás nikdo nevidí, si z té pěny můžete i trochu odebrat.“
Jedním ze zajímavých témat týkajících se pití kávy nebo čaje je zvednutý malíček. Je to z hlediska etikety akceptovatelné?
„Pro některé lidi je zvednutý malíček projevem dokonalosti. Pro jiné je to pouze snobský akt domýšlivosti. Avšak všichni odborníci na etiketu považují zvedání malíčku za nesprávné. Etiketa je přece o projevech zdvořilosti, laskavosti a respektu vůči druhým, a zvednutý malíček je dost snobský projev.“
Proč malíček vlastně zvedáme? Jak to vzniklo?
„Zdá se, že ani historici se nemohou shodnout na tom, proč lidé ty malíčky při pití vystrkují. Například už ve starověkém Římě elita jedla třemi prsty, zatímco obyčejný lid jedl pěti prsty. Prsteníček a malíček byly známé jako ‚prsty zdvořilosti‘. To znamená, že při polykání se prsteníček s malíčkem daly zdvořile před oblast úst.“
„Odborníci z institutu etikety Emily Post tvrdí, že zvednutý malíček má původ ve středověku, kdy Evropané jedli pouze prsty. Malíčky byly takzvané prsty na koření. Ve středověku si jen bohatí mohli dovolit mít na svých stolech sůl a exotické koření, jako například muškátový oříšek. Když jedli prsty a nožem, oba malíčky byly zvednuté, aby zůstaly čisté a připravené na to, aby se dotkly koření a položily ho přímo na jazyk.“
„Jiní odborníci na etiketu, jako například Miss Manners (Judith Martin), naznačují, že když byl čaj přinesen z Číny do Evropy, tak se pil v elegantních šálcích bez ouška. Šálky se držely pouze třemi prsty a prsteníček s malíčkem byly vystrčené do vzduchu, protože šálky byly velmi teplé (ale ani Číňané ani Japonci dnes při pití čaje malíčky nezvedají).“
Jedna z teorií se přitom týká i spojitosti s nepříjemnou nemocí…
„Ano, tato teorie pochází přímo z Francie. Dvůr Ludvíka XIV. ve Versailles byl tak plný syfilisu, že se tato nemoc stala jakýmsi znakem vyšší třídy. Jednou z věcí, kterou syfilis způsobuje, je poškození kloubů na prstech. To znamená, že po několika letech už člověk není schopen ohnout svůj malíček, a tak při držení sklenice nebo šálku je malíček vystrčený směrem ke stropu. No a pro všechny ostatní to tehdy znamenalo, že ‚pijící‘ má syfilis…“
Teď praktičtější otázky: když se jdeme napít ze šálku, máme s sebou brát i podšálek? Nebo může zůstat položený na stole?
„To úplně závisí na tom, zda sedíme u jídelního stolu nebo na pohovce s konferenčním stolkem. Pokud pijeme kávu u normálního stolu, podšálek zůstává na stole. Když se jedná o malý konferenční stolek, vezmeme podšálek do levé ruky a pravou rukou zvedáme šálek. Totéž platí i když stojíme, šálek máme vždy položený na podšálku.“
Když ke kávě dostaneme cukr a smetanu, můžeme odpad z nich položit na podšálek? Nebo kam ho máme dát?
„Úplně ideální by bylo mít malý, samostatný talířek na odkládání odpadu, kam by se dal sáček od cukru nebo kelímek od smetany. Pokud takový není, tak „odpad“ můžeme položit i na podšálek do polohy 10:00 až 11:00, protože tam bude překážet nejméně.
Zajímá nás i míchání kávy: odborníci tvrdí, že espresso je třeba promíchat. Ale jak to udělat, aby to bylo v souladu s etiketou?
„Espresso, káva nebo čaj se míchají tak, že při míchání nepohybujeme lžičkou dokola jako ‚kolo kolo mlýnské‘, ale směrem nahoru-dolů. Představte si polohu hodinových ručiček ukazujících dvanáctou hodinu směrem k šesté a zpět k dvanáctce.“
Kam potom odložit lžičku?
„Zde se odborníci na etiketu v názorech rozcházejí. Někteří jsou toho názoru, že ji je třeba položit přímo pod ouško šálku, druzí preferují nad šálek rovnoběžně s ouškem. A někteří volí zlatou střední cestu, a to šikmo směrem od ouška nahoru. Já osobně nikdy nepoužívám možnost položit ji přímo pod ouško, a to z toho důvodu, že lžička, která je od kávy, se může otřít o ouško, a pak, když to ouško uchopím, mohu si zašpinit prsty.“
Předpokládáme, že při pití kávy by lžička neměla zůstávat v šálku. Je to tak?
„Ano. Při pití všech druhů kávy, ale i čaje, platí, že lžička nikdy nesmí zůstat v šálku.“
