Astronauti sloužící na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) žijí svérázný život. Víme, že ve stavu beztíže je všechno jiné a musí fungovat ve velmi specifickém režimu. Napadlo vás však někdy zamyslet se nad tím, jestli pijí i kávu a pokud ano, jak tento úkon realizují? Není to totiž úplně jednoduché. Pomáhá jim Zero-G pohár a mikrogravitační kávovar.
Jednou z možností je samozřejmě klasický sáček, respektive pytlík, ze kterého si vytlačí buď tuhou stravu, případně i tekutiny. Požitek z kávy by však byl v tomto případě definitivně zmařen. Stanice ISS však disponuje vlastním strojem zvaným ISSPRESSO a i několika dalšími vymoženostmi, díky kterým se káva dá pít (téměř) normálně.
Kávovar, který funguje i při mikrogravitaci
Ještě 20. dubna 2015 společnost SpaceX vynesla do vesmíru nový mikrogravitační kávovar. Ten funguje i při absolutně minimální gravitaci, tedy mikrogravitaci, kterou se označuje gravitační síla do 0,01G. Jde tedy o téměř beztížný stav.
„Naši vesmírní inženýři zkonstruovali kávovar, který dokáže fungovat i ve stavu mikrogravitace,“ řekl David Avino z italské inženýrské společnosti Argotec. „Spolu se společností Lavazza a Italskou vesmírnou agenturou jsme na Mezinárodní vesmírnou stanici přinesli autentické italské espresso.“
Možná si řeknete, že o důvod méně jít do vesmíru, ale na stanici se asi najdou i fajnšmekři, kterým „autentické italské espresso“ chutná. Nacpané v průsvitném pytlíku by nebylo příliš autentické a kompetentní tak hledali jiné řešení.
Běžný šálek je ve vesmíru k ničemu
„Pokud byste se pokusili využít klasický kávový šálek, případně hrnek, kávu byste do útrob svých úst nedostali,“ uvedl fyzik zabývající se tekutinami Mark Weislogel působící na univerzitě v Portlandu. „Zůstala by přilepená ve spodní části hrnku.“
Ve stavu mikrogravitace funguje všechno jinak a kapalina má tendenci být jakási lepkavá. Jednoduše se drží povrchů, které jsou kolem ní, takže se vlastně naváže na boční stěny šálku a do úst nepronikne. Dostane se do nich jen v tom případě, pokud astronaut na tekutinu dosáhne jazykem, ale to by nebylo nic moc.
„Ano, mohli by strčit jazyk do šálku a tak se dostat k horké kávě,“ usmál se Weislogel. „Případně by ji mohli doslova vyhodit ze šálku a nasát do sebe horkou hrudku či skvrnu kávy, která by se zformovala ve vzduchu.“
Řešením je ZERO-G pohár
Každý problém však má řešení a vědci konkrétně pro tento účel vyvinuli tzv. „Zero-G“ kávový pohár, tedy takový, který funguje i při nulové gravitaci. Na ISS z něj doručili hned šest kusů. Je vyformován velmi specificky a tekutina se v něm dokáže pohybovat.
„V zásadě je to o tom, že tekutina se vyšplhá až k vrcholu poháru a když si budete upíjet, bude v tom pokračovat,“ prozradil Weislogel, podle kterého tu jde o kombinované úsilí úst, tekutiny, povrchu i speciálního tvaru poháru.
Poznat chování tekutin ve vesmíru je důležité
A celé tohle nakonec není jen o pití kávy, protože zkoumání těchto vlastností tekutin je důležité i pro mnoho jiných věcí, například pro klimatizaci, chladicí zařízení, toalety, lékařské pomůcky i běžnou dodávku vody.
„Tyto systémy musí fungovat i bez gravitace – pokud je tedy chceme využívat i na Mezinárodní vesmírné stanici, případně ve vesmírné lodi cestou na Mars. Ve srovnání s ostatními systémy káva určitě není kritickou součástí operačních činností,“ dodal Mark Weislogel.
Astronaut NASA Don Pettit prozradil, že pohár s kolegy nazývá „The Galley“ a je opravdu užitečný. „Vodu si umíme vstříknout buď do pytlíku, nebo do některého z těchto pohárů,“ poznamenal a jasně naznačil, že druhá alternativa je lepší. „Je to fakt dobré řešení.“
