Upřímně, letošní sklizeň mi chutná ještě víc než ta předchozí. Pojď si přečíst moje poznatky a postřehy.

Káva od světového farmáře

Nestor Lasso patří mezi novou generaci kolumbijských farmářů, kteří posouvají hranice toho, co všechno dokáže káva nabídnout. Spolu s Jhonathanem Vergarou vybudoval v regionu Huila zpracovatelské centrum Peñas Blancas, které slouží nejen jejich vlastním farmám, ale i mnoha drobným pěstitelům z okolí. Právě tady vznikají kávy, které si získávají pozornost milovníků výběrové kávy po celém světě.

Nestor ale není jen farmář. Je inovátor, experimentátor a perfekcionista. Každý krok zpracování má přesně promyšlený. Peñas Blancas z pražírny COFFEEIN tvoří 100% odrůda caturra vypěstovaná v nadmořské výšce 1600 až 1900 metrů nad mořem v regionu Huila.

Při sběru se selektují jen dokonale zralé třešně, které následně procházejí řízenou fermentací. Po fermentaci následuje mimořádně pomalé sušení na afrických postelích trvající až 30 dní. Prodloužené sušení podporuje přirozenou aerobní fermentaci, která se výrazným způsobem podílí na tvorbě tropických chuťových tónů.

Celý tento proces Nestor označuje jako takzvaný „extended natural“ (prodloužená suchá metoda) a jeho výsledkem je káva, která je neskutečně charakteristická a zapamatovatelná.

Dvě verze – na espresso i na filtr

Aby v COFFEEINu neochudili o zážitek úplně nikoho, Peñas Blancas upražili ve dvou různých verzích. Střední pražení se hodí na přípravu espressa, zatímco světlejší verze je vhodná hlavně na přípravu filtrované kávy. Obě najdeš na jejich e-shopu za stejnou cenu a je jen na tobě, kterou metodu přípravy preferuješ. Já jsem při ochutnávce vyzkoušel obě a favorita si vybrat neumím.

Piña colada v šálku espressa

Pokud preferuješ koncentrovanější verzi kávy, tedy espresso, sáhni po středním pražení. V COFFEEINu ho mají vyladěné tak, že v kávě téměř vůbec nepotlačují její přirozený potenciál, ale i tak se připravuje dobře a s receptem nebudeš bojovat.

Espresso verze Peñas Blancas voní hodně sladce a zároveň tropicky a svěže. Pocítíš výrazný banán, kokos a mléčnou čokoládu. A podobně sladko-tropická je i chuť espressa. Ve mně nejvíc zarezonovaly tóny banánů v čokoládě propojené s kokosem a sušeným ananasem, nesené na lahodné smetanové textuře a středně těžkém těle.

Kávě dominuje sladkost, ale najdeš v ní i jemnou aciditu a příjemnou hořkost tmavé čokolády, která se spolu s tropickými tóny objevuje i v dochuti. Upřímně, už dlouho jsem nepil espresso, které by mi sedlo až takhle. Je komplexní, zajímavé a hravé, výborné v čisté formě, ale vyzkoušej ho i v mléčných drincích. Jeho chutě ho k tomu přímo předurčují.

Moderní káva v automatu

Při degustaci espressa z Peñas Blancas mě ale napadlo, že jeho plné chutě, poměrně nízká acidita a bohatá textura by mohly sedět i automatickému kávovaru. Proč? Automaty jsou sice jedním z nejpopulárnějších způsobů přípravy kávy v domácích podmínkách, ale při extrakci espressa mají značné limity. Proto většinou nedoporučuju spojení hodně moderních espresso káv a automatických kávovarů.

Jenže Peñas Blancas je výjimka. Automat z něj vytáhne dostatečné množství sladkosti, sladkého tropického ovoce a krémové textury. Ve srovnání s pákovým kávovarem bude jeho espresso o něco kyselejší a ovocnější, ale pořád chuťově vybalancované. Pokud tedy toužíš nakrmit svůj domácí automat něčím netradičním a zajímavým, určitě doporučuju.

Tropický koktejl pro milovníky filtrované kávy

Světlé pražení na filtr je už ve vůni o něco ovocnější a svěžejší než roast určený na espresso. A tak to má být. Extrakci filtrované kávy sedí světleji pražené kávy, ještě víc přiznaný původ kávy a ovocnější a šťavnatější chutě. I přesto bych ale Peñas Blancas nezařadil mezi „kyselé“ kávy. Jeho ovocnost a acidita totiž mimořádně dobře zapadá do výrazné sladkosti a spolu vytvářejí celek, který je neskutečně vybalancovaný a lahodný.

Na středně těžkém těle a krémové textuře se nesou chutě banánů, čerstvého ananasu, ale i žlutého melounu a nenápadné tóny bílého rumu. Tohle celé „ovoce“ je zabalené v rozpouštějící se mléčné čokoládě a kvalitním kakau. Při popíjení jsem si vizualizoval pralinku ze špičkové čokolády naplněnou tropickým koktejlem. A věř mi, s Peñas Blancas jsem zažil jednu parádní chvilku.

Mám pro tebe tip na přípravu. Pokud si budeš Peñas Blancas připravovat v jakémkoli dripperu, neboj se použít menší poměr. I když je káva sama o sobě hodně intenzivní, mně nevadilo tuhle intenzitu ještě zvýraznit a nakopnout tak chutě i texturu. Pokud máš doma dripper s plochým dnem, inspiruj se mým receptem, ale tip ti pomůže i u kónických dripperů.

Recept na přípravu filtrované kávy (dripper Orea 01)

18 g kávy
17 kliků Comandante (střední hrubost mletí)
220 ml vody (94 °C)

Postup zalévání:

0:00 – 0:40: do 40 ml vody (krouživý nálev a promíchání celým dripperem)
0:40 – 1:10: do 120 ml (krouživý nálev)
1:10 – 1:30: do 220 ml (do 190 ml krouživý nálev, zbytek do středu)
Výsledný čas extrakce: cca 2:00

Sakra dobrý ročník

Jednou z největších výhod, a zároveň i nevýhod výběrové kávy je, že je každý rok jiná. Často se mi stává, že jeden rok ochutnám úžasnou sklizeň od konkrétního farmáře, ale další rok zůstanu zklamaný. A to vůbec nemusí být vina samotného producenta. Kvalita každé sklizně závisí na mnoha faktorech, které farmář jednoduše nedokáže ovlivnit. Jak by přece změnil počasí nebo množství srážek? Pokud piješ výběrovku, s takovými výkyvy se musíš smířit.

Nestorovi Lassovi se ale letošní úroda caturry z Peñas Blancas povedla ještě víc než ta předchozí. A to jsem o ní před rokem psal, že mi odpálila dekl. Mně tropičnost a banánovost, kterou vytvořil, neskutečně sedí na espressu, ale i na filtru. V obou případech jde o krásně sladkou, vybalancovanou, ale zároveň funky kávu.

Pokud preferuješ podobné chutě nebo jen chceš vyzkoušet něco nového, Peñas Blancas najdeš na e-shopu pražírny COFFEEIN prazirnacoffeein.cz. Při nákupu můžeš využít slevový kód BLOGOKAVE10 a ušetříš. Dalších 5 % pak ušetříš díky registraci a přihlášení na e-shopu COFFEEINu.

A nezapomeň – příští rok už úroda nemusí být tak dobrá 😉

Príspevok Loňský hit COFFEEINu je teď ještě lepší: Kolumbie Peñas Blancas chutná jako tropický koktejl je zobrazený ako prvý na Blog o káve.

Pojďte společně se mnou otestovat Austrálii Jack Murat z regionu Mareeba. Jde o experimentálně zpracovaná zrna odrůdy žlutý catuaí.

Kávový pás

Kávovník patří mezi rostliny s velmi specifickými nároky na prostředí. Aby dokázal produkovat kvalitní třešně, potřebuje kombinaci vhodné teploty, dostatku srážek, úrodné půdy a správné nadmořské výšky. Právě proto se komerční pěstování kávy soustředí do relativně úzkého pásu kolem rovníku, označovaného jako „coffee belt“ nebo kávový pás.

Tento pás se rozprostírá přibližně mezi 25. stupněm severní a jižní zeměpisné šířky a zahrnuje země jako Brazílie, Kolumbie, Etiopie, Keňa, Guatemala, Kostarika či Indonésie. Většina kávy, kterou dnes pijeme, pochází právě z těchto oblastí. Austrálie leží jižněji.

Pro arabiku jsou ideální průměrné teploty mezi 18 až 24 °C. Vyšší teploty mohou urychlit dozrávání třešní, což často vede k nižší komplexnosti chutí. Naopak příliš nízké teploty nebo mrazy dokážou rostliny poškodit či úplně zničit. Kávovník zároveň potřebuje dostatek srážek, ale zároveň i období sucha, které podporuje kvetení.

Důležitou úlohu hraje i nadmořská výška. Právě ve vyšších polohách dozrávají třešně pomaleji, což umožňuje vznik většího množství cukrů a aromatických látek. Není náhodou, že mezi nejvyhledávanější výběrové kávy patří ty, které rostou ve výškách nad 1 500 metrů nad mořem.

Kávovník a klimatická změna

Ačkoli se může zdát, že kávovník roste téměř všude v tropech, realita je komplikovanější. Arabika je poměrně citlivá rostlina a mnohé tradiční pěstitelské oblasti dnes čelí rostoucím teplotám, nepravidelným srážkám a častějším obdobím sucha.

Právě klimatická změna je jedním z důvodů, proč se odborníci intenzivně věnují výzkumu nových pěstitelských oblastí, odolnějších odrůd a méně známých druhů kávovníku. Káva, kterou dnes považujeme za samozřejmost, se může v budoucnosti stát výrazně náročnější plodinou na pěstování. A když se znovu věnujeme klimatické změně, proč neochutnat kávu ze země, která by teoreticky neměla žádnou kávu produkovat?

Austrálie: země kávy, která kávu (téměř) nepěstuje

Když se řekne Austrálie a káva, většina milovníků kávy si vybaví vyspělou kavárenskou kulturu Melbourne nebo Sydney. Jen málokdo však ví, že se v Austrálii káva i pěstuje.

V globálním měřítku jde o zanedbatelně malou produkci. Austrálie nepatří mezi tradiční kávové velmoci a drtivá většina jejího území je na pěstování kávy příliš suchá nebo jednoduše klimaticky nevhodná. Existuje však několik oblastí na severovýchodě země, především ve státě Queensland a severním Novém Jižním Walesu, kde se podmínky přibližují těm, které kávovník potřebuje.

Právě tam vznikají malé farmy produkující kávu ve výrazně menších objemech než farmy v Latinské Americe či Africe.

Proč je australská káva tak výjimečná?

Unikátnost australské kávy nespočívá jen v jejím původu. Důležitý je i způsob produkce. Austrálie patří mezi země s nejvyššími náklady na pracovní sílu na světě. Farmáři proto ve velké míře využívají mechanizaci a moderní zemědělské technologie. Kávové farmy jsou často vysoce organizované, precizně monitorované a technologicky vybavené způsobem, který je v mnoha tradičních pěstitelských zemích ekonomicky nedostupný.

Australské farmy navíc fungují v prostředí s velmi přísnými biologickými a fytosanitárními pravidly. Země je relativně izolovaná od mnoha chorob a škůdců, které trápí pěstitele v jiných částech světa. I to přispívá k jedinečnosti tamější produkce.

Odvaha imigranta a jeho vnuků

A právě v takovém prostředí se nachází farma, kterou založil Jack Murat, který do Queenslandu imigroval v roce 1929. Dnes ji spravují jeho vnuci Ben a Jemal, kteří se snaží produkovat výběrovou arabiku na místě, kde by v podstatě neměla růst. V nadmořské výšce 700 metrů nad mořem, v podmínkách, které bojují se suchem a teplotními výkyvy, a přesto se jí daří.

Pražírna Ovni představila lot odrůdy žlutý catuai, který byl zpracován inovativní metodou označovanou jako „mosto washed“. Zralé třešně byly sklizeny, v první fázi fermentovaly několik dní a následně prošly takzvaným „pulpingem“, který je zbavil slupek a dužiny.

Vedlejším produktem první části zpracování se stala šťáva zvaná (mosto), která vznikla fermentací třešní. Muratovi ji odebrali a jako médium plné bakterií a kvasinek ji využili při druhé fermentaci. V této fázi fermentovala zrna zbavená semenných obalů v samotném mostu. Po ukončení druhé fermentace Muratovi zrna úplně promyli a sušili na afrických postelích. A tak vznikl lot výběrové arabiky z Austrálie.

Jak chutná káva z Austrálie?

V Ovni si i tato káva zasloužila moderní pražírský přístup, a tedy světlé pražení zdůrazňující původ kávy. Proto jsme ji testovali na filtru. Aróma by se asi nejlépe dala přirovnat k experimentálním lotům z Brazílie. Je v ní cítit špetka fermentace, která vytváří tóny sušeného ovoce a hroznů, no základ je sladký, oříškový.

Filtr z ní je po chuťové stránce v podstatě stejný jako samotná vůně zrn. Nejvýraznější složku tvoří sladké tóny ořechů a arašídů. Vedle nich se v chuti objevuje i nenápadná ovocnost, která však není výrazně acidní. Spíše je laděná do tónů sušených švestek a hrozinek. Pražírna sice uvádí mangové chutney, no v našem případě se v chuti neobjevovaly výrazné tropicky laděné tóny. Zajímavá je však textura kávy. Ta je velmi krémová a hutná, díky čemuž připomíná dezert panna cotta.

Kdybychom měli shrnout celkový dojem z australské výběrovky, tak je smíšený. Po chuťové stránce nepřináší nic inovativního a v podstatě se na kávy z popředních pěstitelských zemí nechytá. No je třeba myslet na to, kde vznikla. V podmínkách, které se zemím kávového pásu přibližují jen okrajově, vznikla káva, která má charakter a duši. Ve srovnání s běžným komoditním zrnem je chuťově komplexnější a kvalitnější a rozhodně stojí za ochutnání. Pokud ji zařadíme do kontextu, jedná se o obdivuhodný počin a zajímavý krok šikovných lidí stojících za farmou pojmenovanou po Jacku Muratovi.

Príspevok Ochutnali jsme kávu z Austrálie. Jak je možné, že tam roste a jak chutná? je zobrazený ako prvý na Blog o káve.

Co mě tak zaujalo? Jaká je káva Pellini z hlediska kvality? Čtěte dál a všechno vám prozradím. Toto je recenze Pellini Vivace Tradizionale.

Původ a informace o kávě

Balení kávy od Pellini je vskutku bohaté na text. Mísí italské výrazy s texty v jazycích zemí, do kterých je káva distribuována. Střídá fonty, barvy písma, obrázky a stupnice, ale mnoho toho i tak neprozrazuje. Za jediné podstatné poskytnuté informace považuji to, že jde o blend robusty a arabiky, který v Itálii upražili poměrně tmavě (na základě stupnice intenzity), a díky tomu se hodí převážně na přípravu espressa či kávy z moka konvičky.

Pellini Vivace Tradizionale je vyrobena v EU, ale její základní surovina z EU nepochází. Pokud tedy chcete uhodnout, odkud zrno je, zbývá vám už jen přibližně 168 zemí světa. Když vyřadíte země, které nemají vhodné podmínky pro pěstování kávovníku, toto číslo osekáte na méně než polovinu, ale stále budete muset být minimálně Sherlock Holmes, abyste původ kávy uhodli.

A abyste to měli ještě složitější, do hry přichází jedna záhadná fráze z etikety – „single-origin roasted“. Co si pod ní může zákazník představit? Kupuje si blend upražený na single origin? Upražili italští mistři tuto kávu tak, že se z ní stal single-origin, a tedy káva pocházející z jedné oblasti, oblasti Země? Nebo tím chtěli říct, že blend pražili tak, jako praží své single-origin kávy? Nebo se jedná o pražení jednotlivých složek blendu zvlášť a následné smíchání už upražených single-origin káv?

Na mě tato fráze působí nejasně a vyžadovala by si dodatečné vysvětlení. Co si o tom myslíte vy a jak danou frázi interpretujete?

Pražení

Od záhad a paranormálních frází na balení se však přesuňme k něčemu konkrétnějšímu a jednodušeji ověřitelnému. Tím je pražení. Komoditní kávy mají ve zvyku vyjadřovat stupeň pražení formou stupnice intenzity. Pellini Vivace Tradizionale si na takové stupnici vysloužilo osm bodů z devíti, z čehož by se dalo usuzovat, že káva bude pražená poměrně tmavě.

Obsah balení však vůbec není tak tmavý, jak by se od osmi bodů z devíti dalo čekat. Opticky jsou sice zrnka zbarvená do tmavšího odstínu hnědé, ale k černotě se nepřibližují a jejich povrch je pokryt oleji jen z velmi malé části.

Tato zjištění potvrzuje i měření tmavosti pražení pomocí profesionálního kolorimetru. Ten vyjadřuje stupeň pražení pomocí stupnice jednotek agtron. 150 agtronů představuje nepraženou zelenou kávu, zatímco nula agtronů znamená kávu spálenou úplně na uhel. Pellini Vivace Tradizionale má těchto agtronů přesně 58,82. A to se dá porovnat s velkou většinou tradičních supermarketových směsí – tabulku káv podle počtu agtronů najdete zde. Není tedy ani výrazně tmavší, ani světlejší, než je u podobných káv zvykem.

A i když je pražení extrémně důležité, pro výslednou kvalitu kávy je naprostým základem kvalita zrna, ze kterého pochází. A proto se v další části testu podíváme na obsah defektů a celkovou kvalitu zrna Pellini Vivace Tradizionale.

Analýza defektů zrn

Tentokrát jsem analyzoval 250gramový vzorek kávy a identifikoval jednotlivé defekty. Ručně jsem vyselektoval zrna s různými nedostatky, které mohou negativně ovlivnit výslednou chuť kávy.

Výsledky analýzy defektů

Vzorek: 250 g = 100 %

• Quaker (nedozrálá zrna): 4,1 g = 1,64 %
• Mechanicky poškozená zrna: 23,2 g = 9,28 %
• Mušle (genetická vada): 0,9 g = 0,36 %
• Zrna napadená hmyzem: 0,6 g = 0,24 %

Celkový obsah defektů: 28,8 g = 11,52 %
Zrna bez defektů: 221,2 g = 88,48 %

Co říkají tato čísla?

Vzorek Pellini Vivace Tradizionale má poměrně nízký podíl quakerů a ostatních biologických či genetických defektů. Hlavním problémem jsou však mechanicky poškozená zrna, která tvoří více než 80 % všech zaznamenaných defektů. Celkový podíl defektů 11,52 % ji řadí do středu až horší poloviny námi dosud testovaných káv (tabulku káv podle počtu defektů najdete zde), přičemž kvalitu výrazně ovlivňuje právě fyzický stav zrn.

Mechanické poškození zrn může v procesu nastat prakticky kdykoli. Ať už během sklizně, zpracování, transportu zeleného zrna, ale i po pražení, při balení, skladování a transportu upraženého zrna. Problematické je hlavně tehdy, pokud nastane ještě ve stavu zeleného zrna. Mechanicky poškozené syrové zrno je náchylnější k vzniku plísní a jiných choroboplodných zárodků.

Pokud však nastane po pražení, na výslednou chuť a zdravotní závadnost či nezávadnost by nemělo mít zásadní vliv. Ale nižší obsah ostatních defektů je pro Pellini určitě významným plusem.

Senzorické hodnocení: chuť a aroma

Všechno, čemu jsme se doposud věnovali a testovali, by mělo mít za výsledek konečné aroma a chuť. Ta je odrazem původu zrna, jeho kvality a způsobu pražení. Všechny procesy, pochody a postupy se smíchají a vytvoří šálek kávy, který se ocitne na vašem stole. Ale bude vám chutnat? To zjistíte jen, když ji otestujete svými smysly.

Aroma

Vůně blendu od Pellini je do velké míry poznamenána konzervativním stylem pražení. To potlačuje přirozené tóny zrna a vytváří jakési unifikované aroma italského roastu. Pellini voní po pražení a cereáliích. Je mírně zakouřené a poměrně ostré.

Chuť

Hodnocení chuti jsme rozdělili do tří podkategorií.

1. Acidita, sladkost a hořkost

Chuť každé kávy se skládá z těchto tří základních prvků. Jejich přítomnost a rovnováha jsou klíčové pro komplexní chuťový zážitek.

Už z aroma kávy je jasné, že komplexnost chutí nebude silnou stránkou Pellini. Přirozená šťavnatost, sladkost a ovocnost se ze zrna díky tmavšímu pražení postupně vytrácí. A i když tyto prvky nevyhledává úplně každý, z objektivního hlediska je jejich absence pro komplexnost nežádoucí. Pellini obsahuje jen výraznou hořkost pražení a jemnou sladkost karamelu. To z ní dělá poměrně nudný, plochý a fádní celek.

2. Tělo

Tělo kávy lze zjednodušeně popsat jako pocit, který zanechává na jazyku. Jak je pro tmavší italské roasty zvykem, jejich nejsilnější stránkou je tělo a textura. Espresso z Pellini je krémové, středně těžké a na jazyku zanechává bohatý a plný dojem.

3. Dochuť

Pozitivní dojmy z textury kávy bohužel neguje její dochuť. U Pellini je až mimořádně nepříjemná. Působí velmi zakouřeně a až extrémně hořce. Nutí vás espresso zabrzdit vodou, překrýt mlékem nebo zajíst koláčem.

Tradice = nuda

Blend Vivace Tradizionale od Pellini je v podstatě jednou velkou nudou. Není ani dobrou, ani vysloveně špatnou kávou. Tradiční konzervativní pražení z ní dělá kávu, která je chuťově téměř na vlas stejná jako všechno, co najdete na poličkách supermarketů.

Defektů nemá ani málo, ani mnoho. Odkud pochází, to nevíme, ale u italských káv se nic jiného čekat nedá. Jediné, co bych vypíchl, je záhadné single-origin pražení. A i to je pravděpodobně jen pořádně nedovysvětlená marketingová fráze.

Můj tip: ochutnejte kvalitní kávu a k takovýmto produktům se už nevrátíte – klikněte ZDE a zobrazí se vám aktuálně platné slevové kódy do řemeslných pražíren kávy.

Príspevok Recenze Pellini Vivace Tradizionale: italská kávová nuda je zobrazený ako prvý na Blog o káve.

Teprve nedávno se na trhu objevila anglická pražírna Ovni, která se specializuje na vyhledávání netradičních káv a nekonvenčních chutí. Když jsme v jejich nabídce objevili zrnka unikátní Coffea racemosa vypěstované v Jihoafrické republice, ani sekundu jsme neváhali. Takovou kávu není snadné ochutnat a například v londýnské kavárně Shot tě filtr z ní vyjde na 185 liber (5 180 Kč).

Většina světa zná jen dva druhy kávovníku

Když mluvíme o kávě, většina lidí si představí zmíněnou arabiku nebo robustu. Není to náhoda. Přestože botanici znají více než 120 druhů kávovníku rodu Coffea, komerční význam mají jen některé z nich.

Nejrozšířenějším druhem je Coffea arabica (arabika), která tvoří přibližně 55 až 60 % světové produkce kávy. Pochází z etiopských vysočin a oblíbená je zejména pro svou komplexní chuť, vyšší sladkost a nižší obsah kofeinu. Právě z arabiky pochází většina výběrových káv, které dnes nacházíme v nabídce řemeslných pražíren.

Druhým nejdůležitějším druhem je Coffea canephora, přičemž sem se řadí i známá robusta. Ta představuje přibližně 40 až 45 % světové produkce. Oproti arabice je odolnější vůči chorobám, lépe snáší vyšší teploty a obsahuje přibližně dvojnásobné množství kofeinu. V chuti bývá intenzivnější, zemitá, dřevitá či hořčejší, ačkoliv moderní zpracování dokáže i z kvalitní robusty vytvořit velmi zajímavou kávu.

Kromě těchto dvou „gigantů“ existují i další druhy, které se pěstují v menším rozsahu. Patří mezi ně například Coffea liberica, charakteristická velkými listy, mohutnými plody a netradičním chuťovým profilem s výraznou sladkostí, ale i tóny koření či dřeva. Její přirozenou varietou je i takzvaná excelsa, kterou někteří odborníci považují za samostatný druh.

A pak jsou tu druhy, které se objevují jen zřídka – ať už v botanických zahradách, výzkumných projektech nebo v malých experimentálních produkcích. Jedním z nich je i Coffea racemosa.

Coffea racemosa: zapomenutý příbuzný arabiky a robusty

Coffea racemosa patří mezi nejméně známé druhy kávovníku na světě. Přirozeně se vyskytuje v pobřežních oblastech Mosambiku a Jižní Afriky, kde roste v podmínkách, které by většina ostatních kávovníků snášela jen velmi těžko.

Její největší zajímavostí je mimořádná odolnost. Racemosa dokáže přežít období sucha, vysoké teploty, ale i méně příznivé půdní podmínky. Právě proto se o ni v posledních letech začali intenzivněji zajímat vědci a šlechtitelé, kteří hledají možnosti, jak kávovníky „připravit“ na měnící se klimatické podmínky.

Coffea racemosa od Ovni pochází z farem, které se nacházejí v regionu Kwa-Zulu Natal na takzvaném Sloním pobřeží. Vyrostla v nízké nadmořské výšce (okolo 250 metrů nad mořem) a v podmínkách, které by arabika či robusta zvládly jen velmi těžko. Nebo vůbec.

Farmy, ze kterých pochází, jsou prakticky jedinými farmami na světě, které racemosu pěstují pro komerční účely. Nachází se zde jen několik tisíc keřů, které rodí jen v krátkém časovém intervalu a každý z nich plodí jen přibližně sto gramů zralých třešní (ekvivalent deseti gramů zpracované zelené kávy). Výsledkem je přibližně 500 kilogramů zpracované zelené racemosy, která je připravena na cestu do pražíren. To řadí racemosu z Jihoafrické republiky mezi ty nejvzácnější kávy vůbec.

Mimořádně nízký obsah kofeinu

Pokud bychom měli vypíchnout ještě jednu vlastnost, která dělá Coffea racemosa skutečně unikátní, byl by to její obsah kofeinu. Zatímco arabika obsahuje přibližně 1 až 1,5 % kofeinu a robusta 2 až 3 %, racemosa se pohybuje jen kolem 0,3 až 0,8 %. V praxi to znamená, že může obsahovat až několikanásobně méně kofeinu než běžná výběrová arabika.

Pro milovníky kávy to představuje zajímavou alternativu k bezkofeinovým kávám. Nízký obsah kofeinu totiž není výsledkem technologického odstranění kofeinu po sklizni, ale přirozenou genetickou vlastností samotného druhu.

Malé třešně, malá úroda, velká rarita

Důvodem, proč se racemosa nerozšířila podobně jako arabika či robusta, je její nízká produktivita. Rostlina produkuje malé plody i semena a celkové výnosy jsou výrazně nižší než u komerčně využívaných druhů. Pro farmáře proto dlouhá desetiletí nepředstavovala ekonomicky atraktivní volbu. V současnosti se však situace postupně mění. S rostoucím zájmem o raritní druhy kávy, genetickou diverzitu a klimatickou odolnost získává Coffea racemosa pozornost odborníků i nadšenců výběrové kávy.

V době klimatických změn čelí pěstování arabiky čím dál větším problémům. Vyšší teploty, sucha a s nimi spojené šíření chorob ohrožují mnohé tradiční pěstitelské oblasti. Právě proto se výzkumníci začínají více zajímat o méně známé druhy kávovníků. Coffea racemosa představuje cenný genetický zdroj, který by mohl pomoci při šlechtění budoucích odrůd odolnějších vůči suchu a teplu.

Jak chutná Coffea racemosa?

Díky pražírně Ovni z Londýna se nám podařilo ulovit malou 20gramovou plechovku kávy Coffea racemosa. Z českého e-shopu jsme si původně objednávali 28gramové balení, ale jak se ukázalo, byla to chybná informace – přišlo nám jen 20 gramů kávy.

Takové maličké množství bylo naceněno na 849 Kč, což v přepočtu na kilogram znamená 42 450 Kč. No pokud chceš ochutnat něco jiného, něco unikátního, tak právě balení s malou gramáží jsou tou ideální cestou.

V Ovni upražili racemosu moderně a světle tak, aby nezakryli její přirozený chuťový potenciál. Proto jsme si z ní připravili filtrovanou kávu. V podstatě jsme měli jen jeden pokus, ale příprava se vydařila. A musíme ti říct, zážitek z racemosy je prostě jiný. Nedá se označit za negativní ani pozitivní. Je prostě jiný.

Plechovka ukrývá zrnka mimořádně malé velikosti, která nesou zajímavé a velmi charakteristické aroma. Je velmi kořeněné a citelně dřevité. Při zalévání se z dripperu šíří do okolí a zarývá se nám do paměti.

Vůni je velmi podobná i samotná chuť kávy. Dominuje jí dřevitost a zemitost podobná robustě, ale káva není výrazně hořká. Obsahuje citelnou sladkost, která by se dala přirovnat ke stévii, a velmi silné bylinné a kořeněné tóny. Pražírna uvádí tóny koriandru, které by se v kávě klidně daly najít. Vedle toho nacházíme hřebíček, skořici a jemnou květinovost. Acidita a ovocnost kávy je minimální až nulová.

Stojí to za ty peníze?

Pokud bychom měli tento zážitek shrnout, znovu použijeme slovíčko „jiný“. S kvalitní arabikou se racemosa porovnává jen velmi těžko. Je méně komplexní a mnohem méně šťavnatá. Oproti robustě je zase lehčí a méně hořká. Jestli bychom takovou kávu chtěli pít stále? Upřímně, asi ne. Je však třeba hledět na její genetický potenciál a raritu z hlediska endemičnosti a nízké světové produkce.

Coffea racemosa rozšiřuje kávové a chuťové obzory a v budoucnu může být zdrojem zajímavých genů pro šlechtitele. Stojí tato 20gramová plechovka za 849 Kč? Těžko říct.

Príspevok Ochutnali jsme kávu v hodnotě 42 450 Kč/kg, Racemosa je neuvěřitelný unikát je zobrazený ako prvý na Blog o káve.

Caffé Molinari pochází z Modeny a pyšní se historií sahající až do roku 1800. V luxusně působící plechovce se nacházejí zrna jejich verze Caffé Espresso Intenso, která otestujeme z pohledu pražení, kvality zrna, ale i chuti a arómy. A abychom vás trochu napínali, prozradíme vám, že Caffé Molinari nás v některých parametrech příjemně překvapila. V čem a jak? To se hned dozvíš.

Původ a informace o kávě

Z tohoto hlediska staví Caffé Molinari na klasickou ošoupanou italskou pohádku. Plechovka zdůrazňuje sídlo pražírny (Modena) a dlouholetou tradici tohoto podniku (od roku 1800). Kávu ti však představí jen velmi skromně. Jde o espresso roast s intenzitou 5/10, z čehož můžeš usuzovat, že existuje mnoho tmavších, ale i světlejších roastů a tento konkrétní by se měl nacházet někde uprostřed jejich produkce. Přesto ho spojují s označením Intenso (intenzivní).

Odhadujeme, že za intenzitu bude zodpovědná hlavně robusta, kterou tento blend obsahuje ve spojení s arabikou. V jakém poměru? To nevíme. Odkud tato zrna pocházejí? Také můžeš jen tipovat. A pokud vezmeš v úvahu jejich cenu, tedy 9,60 eura za 250 gramů, tak bys měl určitě očekávat přesnější a bohatší informace o produktu.

Přece jen, v této cenové hladině se pohybují levnější výběrové kávy, které mají jasný původ. Od Caffé Molinari tedy dostaneš no-name směs robusty a arabiky v nejasném poměru.

Pražení

Zkusme si objasnit alespoň jejich označení intenzity, která se většinou spojuje se stupněm pražení. Pro měření tmavosti pražení jsme si opatřili profesionální kolorimetr, který dokáže tmavost zrn vyjádřit v jednotkách Agtron. Ty se měří na stupnici od 150 po 0. Číslo 150 by mělo odpovídat zelenému, tedy nepraženému zrnu, zatímco 0 vyjadřuje zrno spálené úplně na uhlík. Průměr pěti měření nám u Caffé Molinari ukázal průměrnou hodnotu 59,76 Agtronu.

Pokud se chceš v tomto čísle zorientovat úplně do detailů, podívej se na přehlednou tabulku podle počtu Agtronů obsahující desítky káv, které jsme dosud přeměřili. V praxi by se však tato káva dala zařadit mezi klasické až mírně tmavší italské roasty, které se většinou pohybují někde v rozmezí 60 až 70 Agtronů – Caffé Molinari je na hraně 60. Cílem takového stylu pražení je potlačení více přirozených chutí zeleného zrna. Hlavně acidity, ovocnosti a šťavnatosti.

Tmavší roasty je nahrazují vyšší sladkostí (ale jen do určité míry), výraznější hořkostí a pronikavějšími tóny spojenými s pražením. V podstatě na tom není nic špatného, je to jen styl pražení. Problém však nastává, pokud je toto pražení použito proto, aby zakrylo nedostatky zeleného zrna jako výchozí suroviny, nebo je stupeň pražení absolutně přehnaný a zrno je spálené. První skutečnost se dá ověřit analýzou kvality zrna a druhá jeho senzorickým testem. Začněme tím, že se podíváme na defekty.

Analýza defektů zrn

Tentokrát jsme analyzovali 200gramový vzorek kávy a identifikovali jednotlivé defekty. Ručně jsme vyselektovali zrna s různými nedostatky, které mohou negativně ovlivnit výslednou chuť kávy.

Výsledky analýzy defektů

Vzorek: 200 g = 100 %

• Quakry (nedozrálá zrna): 3,1 g = 1,55%
• Mechanicky poškozená zrna: 8,0 g = 4,00%
• Mušle (genetická vada): 0,0 g = 0,00 %
• Zrna napadená hmyzem: 0,7 g = 0,35%

Celkový obsah defektů: 11,8 g = 5,90 %
Zrna bez defektů: 188,2 g = 94,10 %

Co říkají tato čísla?

Hodnota 5,9 procenta je pro Caffé Molinari velmi dobrou zprávou. Vyjadřuje to, že zrno, ze kterého vychází, bylo poměrně pečlivě přetříděno a neobsahuje mnoho defektů. U italských komoditních káv se nejčastěji setkáváme s deseti až patnácti procenty, ale narazili jsme i na kávy, které byly defektní ze třiceti či téměř padesáti procent. Tabulku podle počtu defektů najdeš ZDE.

Méně defektů v praxi hovoří o tom, že sis koupil kvalitnější kávu. Každý článek řetězce si dal více práce na tom, aby se k tobě domů nedostalo vysoce defektní, a tedy nízko kvalitní zrno. Taková káva by měla být automaticky chutnější, chuťově vyváženější a komplexnější než ta, která nebyla přetříděna správně. I v tomto spočívá obrovský rozdíl mezi komoditní a výběrovou kávou. Ta výběrová se většinou pohybuje na hodnotách okolo jednoho procenta.

Caffé Molinari sice těchto čísel nedosahuje, ale velmi sympaticky se jim přibližuje. A za to ji musíme pochválit.

Senzorické hodnocení: chuť a aroma

Jak jsme zmiňovali, vyšší kvalita zrna by měla být spojena s lepší chutí. Bude to skutečně tak? Pojďme to zjistit.

Aroma

Na vůni, kterou ucítíš přímo z plechovky, při mletí nebo v samotném espressu, se nejvíce podílí konzervativní pražení. To nejenže zakrývá původní chutě zrna, ale také vytváří výrazně praženou arómu. Ta je u Caffé Molinari poměrně výrazná, citelně pražená, mírně zadýmená, ale ne ostrá a silně nepříjemná. Jednoduše ti to nevyhodí všechny pojistky tvého čichového aparátu.

Chuť

Hodnocení chuti jsme rozdělili do tří podkategorií.

1. Acidita, sladkost a hořkost

Chuť každé kávy se skládá z těchto tří základních prvků. Jejich přítomnost a rovnováha jsou klíčové pro komplexní chuťový zážitek.

Komplexnost chutí je častým kamenem úrazu podobně konzervativních káv. Zkusme přirovnání s řízkem. Komplexním obědem bude řízek s bramborami a okurkovým salátem. Řízek a brambory vytvoří chuťový základ, který salát osvěží a oživí svojí šťavnatostí a aciditou.

Caffé Molinari salát chybí. Zanechává jen poměrně plochý chuťový dojem, který je tvořen jemnou oříškovou sladkostí a poměrně intenzivní hořkostí. Její chuť v podstatě neobsahuje nic defektního a výslovně nepříjemného, ale o komplexní a zajímavý chuťový zážitek se rozhodně nejedná.

2. Tělo

Tělo kávy lze zjednodušeně popsat jako pocit, který zanechává na jazyku. Tělo Caffé Molinari je v podstatě luxusní. Espresso z ní je krémové, středně těžké a na jazyku zanechává velmi příjemný pocit. Působí bohatě a lahodně.

3. Dochuť

Dochuť však na tom není až tak dobře. Tmavý roast zapříčiňuje, že je výrazně hořká a její hořkost zůstává na jazyku velmi dlouho.

Vrchol italské kávy?

Caffé Molinari je po chuťové a kvalitativní stránce jedním z nejlepších italských počinů, které jsme dosud otestovali. Sice se drží tmavého pražení, ale alespoň staví na kvalitnějším zrnu. To má za následek, že i konzervativní pražení může chutnat obstojně.

Tato káva však nesplňuje jedno ze základních italských pravidel, a to nízkou cenu. Za 9,60 € za 250 gramů dokážeš sehnat ještě kvalitnější zrno, které bude upraženo o něco lépe (a nemusí být světlé) a navíc budeš vědět, odkud pochází, z jakého sklizně a kdo a kdy ji upražil. Pokud se však podíváme na Caffé Molinari jako celek, v porovnání se svojí komoditní konkurencí jde o velmi příjemné překvapení.

A kde najdeš to lepší a levnější zrno? Zkus v horním menu tohoto webu v položce AKCE.

Príspevok Recenze Caffé Molinari: I italská káva dokáže být OK je zobrazený ako prvý na Blog o káve.

Právě tuto myšlenku se prodejce kávovarů De’Longhi rozhodl ukázat velmi netradičním způsobem. Během Milan Design Week 2026 představil projekt The World’s Smallest Coffee Shop, tedy nejmenší kavárnu na světě. Nešlo však o klasický kavárenský provoz, ale o ručně vyrobené fasády kaváren osazené přímo na plnoautomatické kávovary De’Longhi. Díla symbolizují, že díky kávovarům této značky můžete mít doma své mini kavárny.

Kavárenský zážitek u vás doma

Na kávovarech vyrostly malé kavárny inspirované Paříží, Tokiem, Milánem, Kodaní a Berlínem. Každá z nich má vlastní atmosféru a odkazuje na města, v nichž má káva své specifické místo. Pointa je jednoduchá: když se celá kavárna dá symbolicky zmenšit a postavit na kávovar, pak lze část kavárenského zážitku přinést i domů.

Za miniaturami stojí Simon Weisse, německý modelář a miniaturista známý také díky spolupráci s režisérem Wesem Andersonem. Jeho tvorbu můžete znát například z filmů Grandhotel Budapešť, Psí ostrov nebo Asteroid City. Tentokrát však nepracoval pro filmovou kameru, ale pro kuchyňskou linku.

Více než 1 500 hodin práce

Weisseho tým strávil výrobou pěti fasád více než 1 500 hodin. Byly ručně vyřezávané, malované a patinované tak, aby nepůsobily jako hračky, ale jako malá živá místa. Právě v tom je celý projekt zajímavý. De’Longhi neukázalo jen kávovary, ale vytvořilo kolem nich malý svět, který má připomenout, proč lidé kavárny vyhledávají: kvůli atmosféře, vůni, rituálu a pocitu, že káva je připravená tak, jak má být.

Samozřejmě, domácí kávovar nenahradí kavárnu jako místo setkávání. Nenahradí rozhovor s baristou, ruch podniku ani posezení s přáteli. To však ani není cílem. De’Longhi se snaží poukázat na jinou věc: pokud si člověk chce připravit kvalitní espresso, cappuccino, flat white nebo jiný mléčný nápoj doma, může ho mít i doma.

Kávovar na úrovni historické pařížské kavárny

„Dokonalý šálek kávy už není výlučnou doménou kaváren,“ uvedla globální marketingová ředitelka De’Longhi Aparna Sundaresh. „S De’Longhi si lze perfetto zážitek vychutnat doma – stylově a s elegancí. Právě proto jsme spojili síly se Simonem Weissem, abychom vytvořili nápaditý a pohlcující projekt, který přenáší nejmenší kavárnu na světě – De’Longhi – přímo na kuchyňskou linku.“

„Když nás De’Longhi oslovilo, okamžitě jsme viděli příležitost přenést stejnou filmovou práci s nucenou perspektivou, jakou používáme ve filmech, do reálného každodenního rituálu,“ řekl Simon Weisse. „Chtěli jsme ukázat, že úroveň kávy, kterou tyto kávovary připravují, je stejně vysoká jako ta, kterou byste očekávali v historické pařížské kavárně.“

Stačí stisknout tlačítko

V instalaci se objevily modely Rivelia, Magnifica Evo Next, Eletta Ultra, Eletta Explore a PrimaDonna Aromatic. Všechny patří mezi plnoautomatické kávovary, které pracují se zrnkovou kávou a mají uživateli co nejvíce zjednodušit domácí přípravu. Stačí stisknout tlačítko a káva se sama namele, utampuje a vyextrahuje. V případě mléčného kávového nápoje se samo našlehá mléko.

Nejmenší kavárna na světě je zajímavý vizuální nápad, který zároveň vypovídá o tom, kam se domácí příprava kávy posouvá. Kdysi bylo běžné, že člověk šel do kavárny, když chtěl „lepší kávu“. Dnes si ji v mnoha případech dokáže připravit i doma – rychle, opakovaně a podle vlastních preferencí.

A právě v tom je sdělení kampaně De’Longhi celkem jasné. Kavárna jako místo má stále své kouzlo. Ale kvalitní káva už nemusí být vázaná jen na konkrétní podnik ve městě. Může začínat i doma, na kuchyňské lince. Stačí stisknout tlačítko.

Príspevok Nejmenší kavárna na světě: De’Longhi představilo netradiční projekt je zobrazený ako prvý na Blog o káve.

To všechno jsme pro vás otestovali během naší kávové inspekce v Římě. Je to velké město plné kaváren a různých podniků podávajících kávu. S výběrovou kávou to však Římané příliš nepřehánějí.

Málo kaváren a dlouhé fronty

Při vyhledávání výběrových kaváren na cestách nejraději využíváme aplikaci European Coffee Trip. Po zadání požadované lokality ti aplikace zobrazí všechny kavárny s výběrovou kávou v daném městě a jeho okolí. Co se týče Říma, v aplikaci se nachází přesně 25 podniků, přičemž několik z nich jsou spíše pekárny či bistra, která vedle jídla nabízejí i výběrovou kávu. Množství z nich se navíc nachází v okrajových částech města, zatímco historické centrum hostí jen několik podniků.

Pro srovnání – několikanásobně menší Brno má v této aplikaci až 90 podniků a ani Bratislava na tom není špatně. V hlavním městě Slovenska najdete 89 podniků s výběrovou kávou. Je tedy zřejmé, že do Itálie se výběrová káva dostává mnohem pomaleji a složitěji.

Co nás však během návštěvy jednotlivých kaváren šokovalo nejvíc, byly fronty čekajících hostů. Navštívili jsme tři kavárny a před všemi jsme si museli vystát frontu, abychom dostali stůl. Před kavárnou Slow jsme čekali téměř půl hodiny, v kavárně Luna nás posadili přibližně po patnácti minutách a do kavárny Faro jsme se dostali asi po pěti minutách.

Během čekání jsme si všímali, že na stoly čekají především turisté a neitalsky mluvící hosté. Je tedy zřejmé, že o výběrovou kávu je v Římě zájem, ale pravděpodobně jde především o zahraniční návštěvníky. Minimálně v kavárnách, které jsme navštívili a které se nacházejí v centru nebo širším centru hlavního města Itálie.

Velké kavárenské srovnání

V Římě jsme otestovali tři kavárny s výběrovou kávou a kromě nich i deset tradičních italských kaváren. O tradiční italské kávě si můžeš přečíst více v samostatném článku „Jak chutná káva v Itálii?“. Tento text bychom rádi věnovali ucelenějšímu porovnání toho, co můžeš očekávat od výběrových kaváren a co zase od těch tradičních.

Čistota

To, čím se místní výběrové kavárny liší od tradičních, je už na první pohled patrná celková čistota podniku. V tradičních italských kavárnách jsme často nacházeli špinavé kávovary, neutřené trysky na napěňování mléka, neumyté stoly, případně zafŕkané nebo oblité šálky.

V kavárnách Slow, Luna a Faro jsme se setkali s úplným opakem. Všechno se až „nemocničně“ lesklo. Personál stíhal udržovat kávovary v absolutní čistotě, i když se při přípravě espress a kapučín prakticky nezastavil. Kávu jsme dostávali ve vyleštěném servisu a po každém zákazníkovi zaměstnanci okamžitě uklidili stůl. Použité nádobí mizelo ze stolů hned po posledním loku či soustu.

Cit pro hygienu a celkovou čistotu byl v těchto kavárnách viditelný na každém kroku. A právě čistota je jedním z indikátorů toho, že jsi v kvalitní kavárně. Proto si ji při návštěvách různých podniků určitě všímej.

Chování personálu

Přístup k zákazníkovi je dalším faktorem, který se za poslední roky v gastru výrazně změnil. Tedy, ve většině gastra. Tradiční římské kavárny jako by zůstaly zaseknuté v minulosti a v pohostinnosti rozhodně nevynikají.

Obsluha tu často zápasí s angličtinou, ale to by se ještě dalo odpustit. Absence základních zdvořilostních projevů je však mnohem větším zklamáním. Interakce v tradiční kavárně nám místy připomínala rozhovor s robotem.

„Jedno ristretto, prosím.“
„Dobře, jedna dvacet.“
„Prosím.“ Ristretto směřuje na bar, obsluha nepoděkuje. Odcházíme.

V každé výběrové kavárně, kterou jsme během tripu do Říma navštívili, jsme se naopak cítili jako vítaní hosté. Personál nás posadil, vysvětlil nám, jak to u nich funguje, přišel si vyptat objednávku, s úsměvem nám přinesl nápoje a poděkoval. Každý krok byl doprovázen ochotou, úsměvem a vděčností.

Obzvlášť bychom chtěli vyzdvihnout zaměstnance kavárny Luna, kteří nám ještě před posazením podali kompletní výklad o tom, s jakou kávou pracují, kde je pražená, jak ji připravují a jakým způsobem ji podávají. Jednoduše – kavárenská obsluha na nejvyšší úrovni.

Jedno spálené zrno vs. pestrá nabídka moderně pražených káv

V tradičních italských kávových barech dostaneš tmavě praženou kávu jedné z velkých italských komoditních pražíren. My jsme během pobytu ochutnali až deset různých značek. Ze stejné kávy ti připraví ristretto, espresso, lungo i mléčné nápoje. Nejdůležitější však je, jestli chceš cukr nebo ne. A pokud nechceš, po prvním polknutí ho pravděpodobně chtít budeš.

Ve výběrových kavárnách je to úplně jiný svět. Měli jsme štěstí, že všechny tři kavárny, které jsme navštívili, nabízely kávu od místní pražírny Aliena. V menu každé z nich najdeš několik světle pražených single origin káv, u kterých si můžeš vybrat způsob přípravy.

Vedle nich však nechybí ani konzervativnější blend arabik, který sedne návštěvníkům neoblibujícím světlé pražení. Nabídka je tedy široká, a i když každá kavárna pracovala se stejnou pražírnou, vždy jsme měli možnost ochutnat něco úplně jiného. Z pití kávy se tak rázem stává malá výprava za objevováním chutí a ne jen rychlé kopnutí hořkého ristretta.

Chuť espressa

Desítka tradičních ristrett, které jsme ochutnali, byla prakticky k nerozeznání. Každé bylo jen více nebo méně hořké. Výběrové espresso či ristretto je však úplně jiný zážitek. Ve Slow jsme ochutnali špičkové, šťavnaté espresso z experimentálně zpracované Kolumbie, v Luně zase sladké espresso z naturální Etiopie a ve Faro překvapivě ovocné espresso z Ugandy.

Ve všech kavárnách podávali pouze dvojité espresso, protože jeho extrakce je rovnoměrnější než u klasického single espressa. Výběrová espressa v Římě nás rozhodně nezklamala. Ta ze Slow a Faro byla fantasticky nastavená, vyvážená a komplexní. Etiopie z Luny by si možná žádala lepší recept, protože působila mírně ostře a slano. Stále však šlo o espresso, které jako by přišlo z úplně jiného vesmíru než to, co jsme ochutnávali v tradičních italských podnicích.

A abychom nezapomněli – ve Faro jsme vyzkoušeli i cappuccino, které bylo prakticky bezchybné. Chuť espressa se v něm neztrácela, mléko mělo ideální teplotu i texturu.

Chuť filtrované kávy

Kromě espres jsme se rozhodli vyzkoušet i něco, co běžné italské kavárny prakticky nenabízejí – filtrovanou kávu. Milovníci filtrů dobře vědí, že jde o jemnější nápoj s větším objemem, který se většinou připravuje ze světle pražené kávy.

A právě tady nastal problém. Filtr jsme ochutnali v kavárnách Slow a Luna a v obou případech nás zklamal. Ve Slow jsme si vybrali nejdražší kolumbijské zrno z nabídky a v Luně jsme ochutnali poměrně drahou Keňu. V obou případech jsme dostali podextrahovaný a velmi vodnatý nápoj.

Kolumbie ze Slow v sobě ukrývala nenápadné funky chutě, které se však ztrácely v příliš velkém objemu vody. Keňa z Luny chutnala doslova jako voda s jemným tónem zeleného hrášku. Žádná výrazná ovocnost, sladkost ani příjemná hořkost. Na tomto by měly kavárny, které jsme navštívili, rozhodně popracovat. Hlavně když si za filtr účtují tak vysoké částky.

Cena kávy

A právě cena tě možná bude zajímat nejvíc. Cena tradiční italské kávy a výběrové kávy je totiž výrazně odlišná.

Ristretto v klasických kavárnách se pohybovalo přibližně od 1,20 do 2,50 €. Dvojité espresso ve Slow nás vyšlo na 7 €, zatímco v Luně a Faro stálo 5 €. Je však třeba brát v úvahu, že tradiční ristretta byla připravována z mnohem menší dávky kávy než doubleshoty ve výběrových kavárnách. Cappuccino ve Faro stálo 5,50 €, zatímco v klasické kavárně jsme za cappuccino zaplatili přibližně 3 €.

Asi nejšokujúcejší však pro tebe bude cena filtrované kávy. Ve Slow jsme dostali nesprávně připravený filtr za 12 € a v Luně ještě horší za 9 €. A právě to bylo pro nás pravděpodobně největším zklamáním celé italské inspekce.

Zobrazit tento příspěvek na Instagramu

Příspěvek, který sdílí Blog o kávě (@blogokave)

V Budapešti, Vídni či Praze jsme ochutnali množství dražších filtrovaných káv, ale ty vždy naplnily naše očekávání. Byly připravené tak dobře, že si je zákazník jednoduše zapamatuje.

Problém totiž není připlatit si za kvalitní produkt. Problém je zaplatit hodně a dostat málo. Od italského ristretta za euro dvacet jsme moc nečekali – a ani jsme moc nedostali. U takto drahých filtrů je však nesprávná příprava zklamáním.

Boj italské výběrové kávy

Vidíš, i výběrová káva umí zklamat. Pokud bychom však všechny námi navštívené podniky porovnali jako komplexní celek, ty výběrové by byly o několik kroků vpřed. Italská scéna výběrové kávy je prakticky stále v plenkách. Snaží se bojovat se silně zakořeněnou druhou kávovou vlnou a rozhodně to nemá jednoduché.

V kavárnách jsme viděli především turisty a převážně mladé lidi. A turistické byly často i ceny. Prostředí, čistota a pohostinnost těchto míst se však s tradičními italskými kavárnami nedají ani srovnávat.

Ve srovnání se střední a severní Evropou, jihovýchodní Asií či Střední Amerikou, které jsme během našich cest za kávou navštívili, mají Italové ještě co dohánět. Ale zdá se, že jsou na dobré cestě.

Príspevok Výběrová káva v Itálii: Našli jsme pozitiva, jedna věc však velmi zklamala je zobrazený ako prvý na Blog o káve.

V Blogu o kávě už dlouhodobě pochybujeme o tom, jestli je to s italskou kávou opravdu tak růžové, jak si spousta lidí myslí. I proto jsme zainvestovali a vyrazili jsme přímo do jámy lvové, do centra italského kávového mikrokozmu – do hlavního města Říma.

V Římě nás čekala téměř nadlidská mise: za 24 hodin jsme plánovali ochutnat deset klasických italských káv, tedy ristrett. Kolik takový nápoj v Itálii stojí? Je opravdu tak levný? A co obsluha a čistota kaváren? To všechno – a ještě mnohem víc – jsme pro vás zjistili.

Výběr kaváren

Na našich sociálních sítích mělo několik nepřejníků poznámky, že schválně vybíráme špatné kavárny a jdeme do toho se zaujatostí. V Římě jsme se záměrně neubytovali přímo v centru. Chtěli jsme se vyhnout nejturističtějším částem a vytvořit si co nejautentičtější představu o tomhle městě a jeho kávové kultuře.

Proto jsme našli útulné airbnb ve čtvrti Garbatella, která patří mezi ty okrajovější části. Bydlí tu hlavně místní a turistů je tu minimum. Právě tady jsme navštívili téměř polovinu podniků, a to úplně náhodně. Procházeli jsme se uličkami Garbatelly a vešli jsme tam, kde jsme viděli nápis Caffé. A bylo to pestré.

Narazili jsme na podnik, kde byly stoly obsazené spícími opilci po prohýřené sobotní noci, ale i na podnik, který vlastnili Asiaté. Vyzkoušeli jsme tradiční rodinný italský podnik, ale i podnik, kde kromě kávy prodávali i domácí potřeby. Jednoduše široké spektrum míst, kde si můžeš dát rychlou kávu.

Následně jsme se přesunuli do historického centra, kde jsme navštívili turistickou past nedaleko Fontány di Trevi, vyzkoušeli ristretto na stojáka u historického Pantheonu a pak jsme se přesunuli do krásné a útulné čtvrti Trastevere. Tady jsme vyzkoušeli ristretto z kavárny s několika desítkami let historie, kávu v restauraci, ale i ristretto na stojáka v pekárně.

Do každého podniku jsme vstupovali bez toho, abychom věděli, jestli má na internetu dobré nebo špatné recenze, a s co nejmenšími předsudky. A mnohé nás překvapily.

Zamračená obsluha a špinavé šálky

Kávová kultura není jen o samotném nápoji. Tvůj zážitek v kavárně bude vždy záviset na více faktorech. Za jedny z nejdůležitějších považujeme čistotu kavárny a servisu a přístup obsluhy k zákazníkovi. U toho bychom se rádi zastavili. Návštěva deseti římských podniků nám totiž ukázala jakýsi vzorec. Italové se s pohostinností v kavárnách nějak zvlášť nepřetrhnou.

Asi s nejmilejším přístupem jsme se setkali u zmíněného asijského páru v malé kavárničce v Garbatelle. Většina ostatních interakcí byla strohá, rychlá a chladná. Nemluvě o tom, že angličtina je na těchto místech pořád dost velký problém. Naštěstí je kávový jazyk dost univerzální.

Rychlé a strojové vyřizování objednávek bychom ale nepovažovali za obrovský problém, kdyby se tahle rychlost nespojovala s nedbalostí při přípravě kávy. Upřímně, devět z deseti ristrett, která jsme dostali, bylo podáno v politém nebo jinak zašpiněném šálku.

Cappuccino, které jsme v jedné z kaváren ochutnali, bylo dokonce celé umazané od kávové sedliny. A tohle už je problém. Výmluva, že za to může rychlost, není na místě. Šálky se dají umístit pod výpust kávovaru stejně rychle správně jako špatně. Mít čisté ruce při práci za barem taky není práce na hodiny. Podávat zákazníkovi šálek s ristrettem tak, že ho obsluha ani nedokáže chytit za ouško, protože je celé politý, je absolutní barbarství. Stroje a kávovary byly ve většině podniků špinavé, postříkané mlékem či kávou a pořádně nečištěné. Tohle je něco, co snad nikdo nemůže s čistým svědomím obhajovat.

Italská káva je (opravdu) špatná

Pojďme si to trochu shrnout. Navštívili jsme deset náhodných podniků, kde jsme ochutnali deset tradičních ristrett. Někde na nás byli milejší, většinou ale ne. Jedinou jistotou byl politý nebo umazaný šálek. Zachránit to ale mohla jedna důležitá věc. Chuť.

„Ta italská je nejlepší. Italská káva vůbec není hořká. Jestli jste měli hořkou kávu, tak nevím, v jaké Itálii jste byli.“ Tohle jsme si četli na sociálních sítích během naší inspekce. A chceš vědět pravdu? Všech deset ristrett stálo za prd. V každé kavárně jsme narazili na jinou značku kávy (kromě dvou, kde nabízeli tu samou), díky čemuž jsme měli možnost otestovat devět různých značek a bonusové Illy na letišti, které do zmíněných deseti ristrett nepočítáme.

Jediným pozitivem jednotlivých káv bylo, že šlo o skutečná ristretta s malým objemem a nízkým poměrem vody ke kávě. Díky tomu měly všechny kávy krásně krémovou texturu a plné tělo. Během ochutnávky každé z nich jsme si dělali krátké poznámky a jednoduchá bodová hodnocení. A věř nebo ne, v poznámkovém bloku najdeš jen slova jako: extrémně hořké, ropná skvrna, neskutečně zakouřená dochuť, ostré až štiplavé a tak dál.

Nechceme tě zahlcovat dlouhými popisy každého espressa, a proto sem přidáme krátký přehled toho, jaké značky jsme ochutnali, naše bodové hodnocení každého ristretta a pár dojmů.

Caffé Moreno 1/10 (Garbatella) – velmi hořké a tmavě pražené bez náznaků sladkosti

Caffé Mocambo 4/10 (Garbatella) – nižší hořkost, středně intenzivní oříšková sladkost, ale dochuť pořád velmi nepříjemná

Palombini 3/10 (Garbatella) – trochu sladší než většina, ale dominuje hořkost, v dochuti silná zakouřenost

Caffé Negresco 3/10 (Garbatella) – extrémně chuťově ploché, nízká sladkost, středně intenzivní hořkost, ale nic chuťově zajímavého

Julius Meinl 0/10 (Centro Storico) – ropná skvrna na žaludku, výbuch hořkosti

Pericaff 2/10 (Centro Storico) – nic než hořkost

Kimbo 0/10 (Trastevere) – druhá ropná skvrna plná neskutečně intenzivní hořkosti

Caffé Miani -1/10 (Trastevere) – neuvěřitelná hořkost, která překrývá úplně všechno, neskutečně nepříjemný zápach, načichli jsme i my

Pericaff 2/10 (Trastevere) – jen hořkost

Caffé Elmokado 4/10 (Garbatella) – méně hořké, sladší, připomíná sušené vlašské ořechy se slupkou

Všechno na jedno kopyto

Asi sis všiml/a, že chuťové popisy jsou u mnoha ristrett jen o hořkosti a nezmiňujeme tu žádné konkrétní chuťové prvky či tóny. Je to hlavně proto, že většina káv byla fakt jen a jen hořká. Tak tmavě pražené zrno se velmi těžko k něčemu přirovnává. Většinou jde jen o hořkost způsobenou velmi tmavým pražením, kterou doprovází zakouřenost a ostrost. Hledat kakao, oříšky či čokoládu v tomhle případě není možné.

Z toho plyne ještě jedna důležitá věc. I když jsme jednotlivým ristrettům dali rozdílné body, většina z nich chutnala téměř identicky. Velmi tmavě pražená káva nenabízí žádnou pestrost. Ať už si dáš Caffé Elmokado nebo Kimbo, rozdíly jsou pořád minimální. Bavíme se jen o trochu nižší nebo vyšší hořkosti. Ale hledat něco jako rozdíly ve světě výběrové kávy, která nabízí širokou škálu různých chutí? To nehrozí.

Káva v Itálii nestojí jedno euro

„Ale italská káva je levná!“ Ano, ve většině případů opravdu byla. V Garbatelle stála všechna ristretta 1.20 €. Bez ohledu na to, jestli jsme stáli, nebo seděli. V historickém centru Říma to ale neplatilo. Za kávy značek Julius Meinl a Pericaff jsme zaplatili 2,50 eura a Kimbo a Caffé Miani v Trastevere nás vyšly na rovné dvě eura. A i když můžeš tvrdit, že jde o turistické oblasti, dogma, že káva v Itálii stojí všude kolem jednoho eura, není úplně pravdivé.

Upřímně, ani za těch 1,20 to není žádná výhra. Za málo peněz dostaneš přepražené zrno plné hořkosti ve špinavém šálku. V horším případě ti ani nepoděkují, v tom lepším si sedneš na terásku v pěkné historické uličce a na tu tragickou chuť zapomeneš. Takže italská káva je většinou levná, ale zároveň nechutně hořká. Za málo peněz málo muziky. Sorry, taková je pravda.

Jak přežít deset ristrett za jeden den?

I když jsme tomu sami nevěřili, na konci dne nezůstal žádný šálek plný. Všechna ristretta jsme poctivě vypili, protože jsme chtěli otestovat ještě jedno rčení. Často se totiž setkáváme s tvrzeními, že italská káva není těžká na žaludek, můžeš vypít i deset italských káv a nic ti nebude. Jenže bylo.

Když nepočítáme mírnou kofeinovou nevolnost na konci dne, už během dne jsme cítili pálení v jícnu, těžký pocit a kyselost v žaludku a nepříjemné žaludeční pochody. Po každém ristretu to bylo horší a horší a večer byl nejtěžší. A i když existuje spousta zastánců tmavého pražení, naše žaludky se s nimi ztotožňovat nebudou.

Chceš vědět, jak to bylo s kofeinem? Vůbec ne tak hrozné, jak by se zdálo. Italská ristretta mají malý objem a připravují se z malého množství kávy. A i když jsme se místy cítili překofeinovaně, večer jsme usnuli bez problémů. Přece jen, obejít 10 kaváren v Římě chce hodně energie.

Odkdy je pokrok špatný?

I bez jakýchkoli předsudků je logické si přiznat, že pokrok se nedá zastavit. V jakémkoli odvětví našich životů a na naší planetě přicházejí novinky, které přinášejí něco lepšího. Tradice překrývají nové přístupy, postupy a suroviny se vylepšují, proces se stává transparentnějším a produkt kvalitnějším.

Italská káva je tradiční přístup, kterého se Italové drží jako klíště, i když všude kolem se kávová kultura posouvá. Tmavé pražení, zachmuřená obsluha, špinavý kávovar a zacákané šálky by měly být v roce 2026 dávno zapomenuté, ale tenhle přístup si z nějakého důvodu pořád drží své fanoušky. A to nejen v Itálii. I u nás na Slovensku se z italské kávové vlny vytvořil jakýsi mýtus o kvalitě a luxusu, ale skutečnost je úplný opak.

Jestli jsi schopný/á obhajovat to, co jsme zažili v italských tradičních kavárnách, je to podobné, jako kdybys tvrdil/a, že Nokia 3310 je lepší než iPhone z roku 2026. Pokrok nezastavíš, i když Italové dělají všechno pro to, abys uvěřil/a, že to zaostalé a špatné je ve skutečnosti to dobré.

Zkus ale ochutnat výběrovou kávu, navštívit výběrové kavárny. Nemusíš pít ovocné Etiopie nebo divoce fermentované Kolumbie. Začni sladkou Brazílií nebo Hondurasem. Všímej si přístupu obsluhy a čistoty za barem v moderních kavárnách. Velmi snadno můžeš pít lepší kávu. Máš ji na dosah ruky.

Zobrazit tento příspěvek na Instagramu

Příspěvek, který sdílí Blog o kávě (@blogokave)

Príspevok Jak chutná káva v Itálii? V Římě jsme otestovali 10 ristrett, tady je verdikt je zobrazený ako prvý na Blog o káve.

Když jsme naše postřehy zveřejnili na sociálních sítích, ozvala se nám paní Eva: „Jestli si hrajete na odborníky, tak byste si o kávové kultuře v Itálii mohli i něco nastudovat… cena espressa na baru je zastropovaná zákonem.“

Tohle tvrzení patří mezi velmi rozšířená. Jenže je to blud. Nebo hoax, chcete-li. V Itálii totiž neexistuje žádný zákon, který by nařizoval, kolik může stát espresso u pultu. Bar si cenu určuje sám. To, co musí dodržet, není strop, ale transparentnost: zákazník musí cenu vidět dřív, než si kávu objedná.

Původ mýtu

Mýtus o zákonem chráněné ceně však nevznikl jen tak. Pravda je trochu složitější. Itálie měla v minulosti rozsáhlý systém regulovaných cen známých jako calmiere nebo prezzi amministrati. Nešlo jen o kávu, ale i o chléb, mléko, dopravu či další zboží a služby považované za společensky důležité.

Už před první světovou válkou mohly italské obce určovat maximální ceny některých základních produktů. Během války se tyto zásahy ještě výrazně rozšířily, protože stát se snažil bojovat proti inflaci a zajistit dostupnost běžných věcí pro obyvatele.

Nikdy neexistoval samostatný „zákon o ceně espressa“. Káva podávaná u baru však mohla v určitých obdobích spadat do širšího systému regulovaných cen. Espresso se totiž postupně stávalo součástí každodenního městského života a stát uměl zasahovat i do cen běžně využívaných služeb či spotřebního zboží.

Celostátní pravidlo nikdy neexistovalo

Po druhé světové válce se regulace cen změnila v mnohem systematičtější aparát. V roce 1944 vznikl Comitato interministeriale dei prezzi a provinční cenové výbory. Tento systém mohl určovat ceny zboží i služeb a v poválečné Itálii hrál významnou roli.

Pokud tedy chceme být úplně přesní, cena kávy v Itálii v minulosti skutečně mohla podléhat regulaci. Nikdy však neexistovalo jednoduché celostátní pravidlo typu: „espresso musí stát jedno euro“.

Zrušení provinčních cenových výborů

Tohle všechno však definitivně skončilo v 90. letech. Zákon z roku 1993 zrušil centrální cenový výbor a prezidentský dekret z roku 1994 uzavřel přesun jeho kompetencí. Symbolickým datem je 30. červen 1994, kdy nabyl účinnosti předpis, kterým se rušily i provinční cenové výbory.

Jinými slovy: pokud kdysi existoval právní rámec, v němž bylo možné cenu kávy u pultu držet administrativně pod kontrolou, po reformách z let 1993–1994 se tento rámec rozpadl.

Proč espresso zůstalo levné?

Espresso v Itálii zůstalo tak levné hlavně proto, že v lidech pořád zůstal jakýsi psychologický cenový strop. Italové espresso nevnímají jako luxus, ale jako základní denní rituál. Káva u pultu je rychlá a dostupná. Pije ji student, úředník, dělník i manažer.

Podle dat z roku 2025 se průměrná cena espressa ve velkých italských městech zvýšila přibližně z 1,03 € v roce 2021 na 1,22 €. V Bolzanu se průměr pohyboval kolem 1,43 €, zatímco jih země zůstával levnější. Přesto je italské espresso v evropském kontextu stále pozoruhodně dostupné.

Kauza z Florencie

Celý mýtus o zastropování cen espressa dobře vystihuje kauza z Florencie z roku 2022. Zákazník si stěžoval na espresso za 2 eura a podnik dostal pokutu. Ne však proto, že káva byla drahá. Problém byl v tom, že cena nebyla řádně viditelná u pultu. To je dnešní pravidlo hry: espresso může stát i víc, ale zákazník musí předem vědět, kolik.

Suma sumárum, italské espresso není levné proto, že by ho dnes chránil zákon. Je levné proto, že ho desítky let chránila kombinace regulace, tradice, konkurence a národní tvrdohlavosti. Zákonný strop zmizel, kulturní nebo psychologický strop však zůstal.

Slevové kódy pro vás: Klikněte sem a zobrazí se vám aktuálně platné slevové kupóny do řemeslných pražíren kávy.

Príspevok Je v Itálii cena espressa zastropovaná? je zobrazený ako prvý na Blog o káve.

Během recenzování jsme nakonec narazili na několik šokujících problémů, které nás docela pobavily. Prozradíme ti víc.

Původ a informace o kávě

Hned v prvním bodě recenze se musíme podívat na zub asi největšímu faux pas, kterého se New York XXXX dopouští. Etiketa této kávy je totiž ozdobená nálepkou s nápisem Jamaica Blue Mountain Coffee. Možná jsi už o jamajské kávě zpod Modré hory slyšel, ale pokud ne, měl bys vědět, že jde o jeden z nejdražších kávových lotů na světě.

Jamajka není nejideálnějším místem na pěstování kávy, a proto se jí tam urodí jen málo. Možná právě proto, a možná jen díky dlouholetému marketingu okolo jamajské kávy, se Jamaica Blue Mountain stala velmi ceněnou a drahou kávou.

Kilo zelené kávy z Jamajky se běžně prodává za několik desítek až stovek eur. Ale balíček kávy New York XXXX jsme koupili za rovných 9 eur (cca 219 Kč). Jak je to možné?

Výrobce se v tomto případě rozhodl pro trochu jinou taktiku než ostatní firmy zaměřené na komoditní kávu. Ty většinou prodávají své kávy za poměrně nízké ceny, ale na jejich výrobu využívají nekvalitní kávové zrno bez jasného původu, který často vůbec neuvádějí. V Caffé New York původ kávy přiznali. A proč by taky ne, když jde o jednu z nejdražších káv světa. Ale je tu jeden malý háček. Tedy spíš hák.

Jamaica Blue Mountain tvoří jen pět procent celkového obsahu balení. Zbytek představuje směs neznámé arabiky a robusty v poměru 80 ku 20. To znamená, že raritou je jen každé dvacáté zrnko v balíku. Vylepení velké nálepky hovořící o raritě proto považujeme za zavádějící. Ne každý zákazník si dohledá detailní informace o kávě na internetu a ne každý pochopí, že nejde o čistou Jamaica Blue Mountain. A to je nefér nejen vůči spotřebiteli, ale i vůči jamajským producentům kávy.

Pražení

Stupeň pražení je druhým kamenem úrazu italsko-newyorské kávy XXXX. Doporučili jste nám ji právě proto, že by měla být podobně tmavá jako nechvalně známý Starbucks Dark Roast. A částečně máš pravdu.

Je tmavá. Je tmavší než většina supermarketových komodit. Její zrna jsou zbarvená do tmavohnědého odstínu, který místami hraničí s černou. Jsou pokrytá jemným olejnatým povlakem a šíří se z nich nepříjemný puch.

Starbucksu se však nevyrovná. Při analýze stupně pražení pomocí profesionálního kolorimetru jsme kávě New York XXXX naměřili 51,28 Agtronů. Pro srovnání, Starbucks Dark Roast má 32,16 Agtronů, ale například supermarketový Bercoff Premium Espresso až 88,34 Agtronů. U Agtronů platí jednoduché pravidlo: čím nižší číslo, tím tmavší pražení.

New York XXXX se tak ke Starbucksu přibližuje jen velmi opatrně. I přes to však jde o poměrně tmavý a velmi konzervativní roast, jehož vliv se určitě ukáže i v dalších fázích testu. Žebříček káv podle Agtronů najdeš ZDE.

Analýza defektů zrn

Tentokrát jsme analyzovali 200gramový vzorek kávy a identifikovali jednotlivé defekty. Ručně jsme vyselektovali zrna s různými nedostatky, které mohou negativně ovlivnit výslednou chuť kávy.

Výsledky analýzy defektů

Vzorek: 200 g = 100 %

• Quakry (nedozrálá zrna): 1,2 g = 0,60 %
• Mechanicky poškozená zrna: 16,1 g = 8,05 %
• Mušle (genetická vada): 0,7 g = 0,35 %
• Zrna napadená hmyzem: 0,6 g = 0,30 %

Celkový obsah defektů: 18,6 g = 9,30 %
Zrna bez defektů: 181,4 g = 90,70 %

Co říkají tato čísla?

Kvalita zrna je první světlou chvílí této kávy. Výsledek pod deset procent je u komoditní kávy pokaždé pozitivní zprávou. Setkali jsme se totiž s více kávami, jejichž chybovost přesahovala dvacet, třicet a klidně i čtyřicet procent.

New York XXXX překvapuje hlavně nízkým obsahem quakerů, za což pravděpodobně může důkladné přetřídění zrna a vyselektování nezralých kousků. Množství polámaných zrn, zrnek napadených škůdci a mušlí je v podstatě standardní. Kde tu se objeví defekt způsobený pražením, ale u tak tmavého roastu se to dá očekávat.

A protože kvalita zrna je pro každou kávu úplným základem úspěchu, New York XXXX si z tohoto úhlu pohledu zaslouží pochvalu. Žebříček káv podle počtu defektů najdeš ZDE.

Kvalitu zrna však může absolutně vymazat nevhodné pražení. Pojďme zjistit, jaký výsledek v šálku produkuje tato italská značka kávy.

Senzorické hodnocení: chuť a aroma

Aroma

Kdybys takhle tmavě upražil čistou Jamaica Blue Mountain, absolutně nekvalitní zrno nebo tu nejdražší kávu světa, pravděpodobně bys rozdíly ve vůni vůbec nenašel. Způsob pražení tu totiž úplně vymazává přirozený charakter každého zrnka. Překrývá ho silným dýmovým a gumovým tónem, který působí ostře, intenzivně a odpudivě. Ve vůni absentuje jakákoliv sladkost či svěžest.

Chuť

Hodnocení chuti jsme rozdělili do tří podkategorií.

1. Acidita, sladkost a hořkost

Chuť každé kávy se skládá z těchto tří základních prvků. Jejich přítomnost a rovnováha jsou klíčové pro komplexní chuťový zážitek.

Bohužel, komplexnost chutí se nevhodným pražením absolutně potlačuje. I když jsme už testovali mnohem tmavší kávy, 51 Agtronů evidentně úplně stačí na zabití jakékoliv ovocnosti a sladkosti. New York XXXX je jen hořkou, lepkavou vodou bez známek Jamaica Blue Mountain či jakéhokoliv kvalitnějšího zrna.

2. Tělo

Tělo kávy lze zjednodušeně popsat jako pocit, který zanechává na jazyku. Espresso v tomto případě působí lepkavě a sirupově, za což může tmavé pražení. Výrazná textura a těžké tělo se dají považovat za jediné pozitivum této kávy.

3. Dochuť

Dochuť New York XXXX je velmi dlouhá. Na jazyku zanechává drsný, hořký a olejnatý dojem, který bys nejraději okamžitě smyl vodou.

Velké kávové klamstvo

Nemůžeš si nalepit nálepku s názvem jedné z nejdražších káv světa a vyprodukovat takhle přepálenou černou vodu. Jediným pozitivem New York XXXX je zrno, které je na poměry komodit fakt jedním z těch kvalitnějších. Ale i přes to tvoří Jamaica Blue Mountain jen miniaturní část směsi, která je spálená stejně jako zbytek.

Spotřebitel se může velmi snadno nachytat a následně zůstat zklamaný. Co si myslíš, co takovým zaváděním značky jako Caffé New York sledují? Vrátil by ses ke kávě, která tě oklamala? My ne.

Máme pro tebe lepší tip. Dopřej si kvalitu a kávu nakupuj v řemeslných pražírnách kávy – klikni ZDE. Kód pro tebe je BLOGOKAVE10.

Príspevok Recenze Caffé New York XXXX: velké kávové klamstvo je zobrazený ako prvý na Blog o káve.